VRÁNA, Karel

* 26. 1. 1926

† 30. 10. 1997

Vědecký výzkumný pracovník Československé akademie věd, vynálezce a konstruktér elektronických pomůcek pro nevidomé osoby. Vyškolil též tři nevidomé programátory.

Narodil se v Němčicích na Hané jako syn rolníka. ZŠ absolvoval v místě bydliště. Poněvadž vlohy pro práci rolníka neměl, vyučil se radiomechanikem. Následovně studoval na průmyslové škole v Šumperku a později v Brně. Během studia navštěvoval Ústav moderních jazyků. Na studium si vydělával spoluprací s brněnskou továrnou MEZ. Navštěvoval korespondenční televizní kurzy.

Ve svých 24 letech se stal zaměstnancem Výzkumného ústavu rozhlasu a televize v Praze. Zde se setkal s novinkou, tj. čtecím zařízením pro automatizaci. Tato problematika ho zaujala. Reorganizací podniku přešel do Výpočetní a kontrolní ústředny spojů. V r. 1966 byl přeřazen do Vývojových dílen Československé akademie věd.

Paralelně se zaměstnáním studoval na Vysokém učení technickém v Praze, kde promoval v roce 1958. Přijal místo učitele na průmyslové škole slaboproudu.

Brzy se dostal do styku s vedením Klarova ústavu, kde poznal svou budoucí ženu, tehdy žákyni tohoto zařízení. Později s ním spolupracovala jako zručná písařka. Vychovala dva syny. Je příznačné, že toto rodinné pouto ho inspirovalo v rozvíjení jeho dosavadních zájmů s aplikací na potřeby nevidomých, a to především hlasové výstupy digitálních přístrojů. Později mu byla dána zlatá medaile na brněnském výstavišti za spolupráci na přípravě elektronického zařízení pro sovětské kosmické rakety.

V šedesátých letech na speciálních seminářích představil několik elektrických a elektronických pomůcek pro nevidomé uživatele. Byl to první český hlasový výstup z digitálního zařízení, vysílačka pomocí modulovaného světla, zařízení pro bezpečný přechod nevidomého chodce přes křižovatku pomocí indukční smyčky uložené pod povrchem vozovky aj.

Napsal řadu výzkumných zpráv. Zúčastnil se několika zahraničních konferencí (Moskva, Berlín, Vídeň, Budapešť, Varšava, Lipsko, Mnichov, Norimberk aj.). Spolupracoval s firmou Hewlett Packard. Její zařízení ovládané nevidomým programátorem předvedl na Mezinárodním veletrhu v Brně.

V r. 1974 se stal vítězem světové soutěže o vývoj a propojení kalkulátorů s hlasovým výstupem, které umožnilo zpřístupnit digitální techniku nevidomým uživatelům a pohybovat se v oblasti matematiky, hudby aj.; např. i umožnit převod braillské hudební notace do hudební notace v černotisku.

Od Československé akademie věd obdržel vyznamenání za vývoj Elkaronu a Packartronu (propojení kalkulátorů děrovači a jejich snímači) a Alongátoru (umožnily různě dlouhé řádky digitálního textu, tj. zarovnávání pravých okrajů a dělení slov podle českých pravopisných pravidel). Další vyznamenání obdržel v r. 1987 za výzkum elektroniky pro sovětská kosmická zařízení.

V r. 1975 se podílel přípravou softwaru na přesunutí kostela sv. Marie v Mostě na vzdálenost přes 800 metrů. Z té doby pochází zpráva, že s K. Vránou se na tomto projektu zúčastnil i nevidomý programátor. Vychoval i další dva nevidomé programátory. Dále Vrána zkonstruoval mluvicí měrná zařízení, která měří setiny milimetru s možností hlasového výstupu pro nevidomé uživatele. Zabýval se i přípravou programu pro převod Braillovy hudební notace do notace černotiskové.

V r. 1990 byl oceněn na Mezinárodním veletrhu v Brně za mluvicí hodinkový kalkulátor Kempelen 3C2 (hodinky, stopky, budík, kalendář a kalkulátor). Mluví česky a slovensky.

Kapesní kalkulačku má ve svých sbírkových fondech DTI TMBú