ZIMMERMANN, Ferdinand

* 1. 10. 1823

† 17. 7. 1866

Básník a učitel v Ústavu pro nevidomé děti ve Štětíně.

Narodil se v Rodewicích nedaleko Štětína jako syn stolaře. Jeho tři sestry byly rovněž nevidomé, nejstarší bratr viděl dobře. Vychován byl na státní útraty v Ústavu pro nevidomé děti v Berlíně. Do ústavu byl přijat v r. 1836. Pro velkou chudobu šel s ním otec z rodné obce do Berlína pět dnů pěšky. Chlapec byl pilný a věnoval se hudbě. V ústavu pobyl šest let, aniž by se během této doby dostal domů. Vyučoval ho sám Zeune a známý učitel Schmidt. Na oba potom s láskou vzpomínal.

V r. 1842 ústav opouští. říká, že Berlín je jeho druhým domovem. Matka mu během pobytu v ústavu zemřela, nemocný otec žil u svého nejstaršího syna. Ferdinand musel čekat, až se vyjasní, kde bude bydlet, co bude dělat. Otec rovněž brzy umírá a slepý mladík může zůstat u bratra bydlet. Tento čas byl pro něho hořký, musel snášet mnoho příkoří.

V místě pro něho práce nebyla. Aby si nějak zasloužil bratrovo pohostinství, pečoval tedy o jeho děti. O smutku a trápení vypráví ve svých básních, které mu zapisoval místní pastor.

V r. 1851 se Zimmermann setkává s A. M. Gröplerem, který měl v úmyslu založit ve Štětíně podobný ústav jako jeho učitel Zeune v Berlíně. Zimmermann po čase souhlasil a v r. 1854 nastoupil do nového Ústavu pro výchovu a vzdělávání nevidomých ve Štětíně. Stal se zde učitelem ručních prací a hudby.

Zimmermann měl v této době připraveno několik básní, např. Elias, Blindentraum, Zur Vermählung eines Blinden aj. Věnoval se též tvorbě menších hudebních forem, hlavně písní, ale úspěch měl pouze u žáků, kteří si několik jeho písní oblíbili.

Zimmerman působil v ústavu dvanáct let. V r. 1866 se ve Štětíně rozšířila cholera, které podlehl.