ZIMIN, Boris Vladimirovič

* 14. 1. 1911

Byl bezesporu výraznou postavou slepeckého hnutí, a to i v mezinárodním měřítku.

Narodil se v Tbilisi. Po ukončení ZŠ začal pracovat jako dělník. V r. 1937 se stal zástupcem ředitele stavební průmyslovky a zahajuje večerní studium na vysoké škole. V dosažení inženýrského diplomu mu zabránila válka.

Mezi muži, kteří se po napadení Sovětského svazu hlásili jako vojenští dobrovolníci, byl i třicetiletý Zimin, zástupce ředitele střední odborné školy stavební. Na frontě byl r. 1943 těžce raněn na rukou, nohou i na hlavě. Ztráta zraku znamenala ztroskotání všech jeho životních plánů. Bylo třeba vytvořit si nové ideály.

Když v r. 1946 opustil nemocnici, stal se vedoucím oddělení organizace a začleňování do zaměstnání při Všeruské organizaci slepců. Na tomto úseku vykonal velmi mnoho pro pracovní zapojení desetitisíců nevidomých. Podniky prosperovaly především na možnosti kooperace s nejrůznějšími továrnami. Rozvoj šel tak daleko, že v posledních tzv. učebních a výrobních podnicích se vyráběly i součástky ke kosmickým raketám.

V r. 1958 byl Zimin zvolen předsedou spolku. Tuto funkci zastával do r. 1986. Z prakticky nulového předválečného stavu vzrostla velká ekonomická základna VOS na 180 podniků.

V r. 1969 byl Zimin zvolen viceprezidentem Světové rady pro blaho slepců a r. 1974 byl zvolen prezidentem této světové organizace. Za jeho vedení navázala spolupráci s řadou mezinárodních humanitárních organizací. Za jeho zásluhy mu byla udělena medaile L. Brailla. Po uplynutí funkčního období pokračoval v práci. Dále byl činný v několika významných funkcích této světové organizace. V r. 1986 svou veřejnou činnost ukončil.