DANIEL, Wilhelm Friedrich

Německý kněz.

V r. 1814 sestavil sadu zvláštních reliéfních znaků, které chápal jako určitý druh těsnopisného písma pro nevidomé písaře. Snažil se vytvořit znaky tak, aby byly pro hmat co nejjednodušší. To ovšem ze svého zrakového hlediska. Psaní a čtení hmatem si představoval tak, že každý z nevidomých čtenářů obdrží do rukou dostatek roztříděných znaků, bude skládat slova a nalepovat z nich věty. Nejedná se vlastně o písmena, nýbrž o znaky pro výrazy.

V r. 1825 vydal spis: Všeobecné vzdělávání hluchoněmých a slepých. Byl přesvědčený, že jeho písmo může konkurovat tehdy rozšiřované propichované latince Kleinově, systému Frereho i Funkovu vynálezu. Z jeho názorů je jasné, že neměl žádnou praxi s výukou nevidomých, ale že čerpal pouze ze spisů Kleinových a Baczkových. Jeho tzv. písmo patří mezi ta, která ani do praxe nepřišla.