DIDEROT, Denis

* 5. 10. 1713

† 30. 8. 1784

Velký myslitel 18. století. Jeden z duchovních tvůrců Francouzské revoluce. My však se o něm zmiňujeme pro jeho hluboké myšlenky, které vyjádřil ve svém filozofickém díle, ve kterém poprvé v historii zcela otevřeně povyšuje, a v historii se tak děje poprvé, slepce na úroveň ostatních lidí. Volně přeloženo: Jejich osobnost je plnohodnotná, mají základní možnosti poznávání světa. Omezené sice u zrakových vjemů, avšak tím důležitější úlohu mají ostatní smysly, které nahrazují scházející funkce zraku. Myšlení tímto není omezeno.

Jeho Lettre sur les aveugles a l'usage de ceux qui voient, v překladu Dopis o slepých k potřebě těch, kdo vidí1 – vyšel r. 1749; nese v sobě tak převratné myšlenky, že zburcoval policii a duchovenstvo. Obsah Dopisu prý skrývá v sobě nebezpečí pro monarchii, protože je v něm rozvíjena myšlenka proti všemu „nejvyššímu“. Ze stejného důvodu odsuzovali spis i duchovní. Přesto, že toto dílo vyšlo anonymně, byl Diderot za jeho obsah nakonec i uvězněn.

Denis Diderot se narodil v Langre v rodině nožíře. Po otci zdědil čestnost, přímost, pravdomluvnost, veselou povahu, vtipnost a lásku k práci. Dětství prožíval nejvíce v otcově dílně. V jeho paměti se navždy zachoval obraz těžké práce a nelehkého života obyčejných lidí. Mohl se tedy stát řemeslníkem nebo pouhým nádeníkem. Otec mu však umožnil studium v jezuitské koleji. Podle chlapcových reakcí brzy pochopil, že je to chyba a poslal ho studovat do Paříže, i když to v rodině znamenalo velké uskrovnění.

Diderot viděl v životě mnoho násilí a vykořisťování obyčejných lidí. To v něm vyvolalo silný protest a rozhodl se bojovat s klerikálně monarchistickou mocí i se vším, co ponižovalo lidskou důstojnost. Usiloval o odhalení příčin ponižování člověka. Postupně se sbližuje s lidmi podobných názorů.

Ve svém Dopise o slepých poprvé uvádí řadu intelektuálních schopností nevidomého člověka a jeho fyziologických předpokladů, které uplatňuje ve svých poznávacích činnostech. Obdivuhodným závěrem je, že okolní svět je dostupný poznání i bez zraku, nevidomí lidé si mohou vytvářet správné představy o předmětech, které objektivně existují a je obklopují. Stanovuje si otázku: jestliže mohou, jakou cestou? Člověk poznává svět prostřednictvím svých smyslů. U nevidomých přikládá hlavní význam hmatu. Předpokládá, nikoliv tvrdí, že si nevidomý může prostřednictvím hmatu vytvořit správnou představu o prostorových vlastnostech věcí, o jejich formě a rozměrech. Zdůrazňuje význam sluchu v tom, že lidé, kteří ztratili zrak, mají rozvíjet paměť pro různé zvuky a že ve zvucích nacházejí množství odstínů, které si mnohdy ani jiní lidé neuvědomují (všimněme si, neříká, že jej nemají). Zdůrazňuje, že hmat i sluch je nutné rozvíjet, aby se oba staly v životě slepců průvodci v prostoru. Nepředpokládá tedy u slepců vyšší vrozené nadání hmatu a sluchu. V tom je první Diderotův objev.

Ve vztazích k nevidomým lidem se Diderot řídí vysokou etikou a úctou. Ta vychází z jeho úcty k lidstvu vůbec. Při setkávání se slepci se snaží objevit v nich schopnosti k užitečné činnosti, možnosti realizovat se v některých profesích. S velikou láskou vyprávěl o nevidomém vinaři z městečka Dilso, který byl znalcem botaniky. „Nic mě tak nepřekvapuje,“ uvádí, „jako jeho neuvěřitelná schopnost dělat mnoho různých věcí. Mistrně odvádí některé soustružnické a krejčovské práce, dovede rozebírat a skládat jednoduché mechanizmy, naučil se měřit, navlékat nit do jehly.“ Věří, že by nevidomí mohli vyrábět sochy. V tom, že zhodnotil, jak mohou být i oni pro společnost užiteční, je Diderotův druhý objev.

Zmiňuje se o možnosti vytvořit speciální písmo, jehož prostřednictvím by slepci mohli číst knihy a pořizovat si zápisky. Usiluje o pohled na nevidomého jako na člověka se vším všudy, co k člověku patří. To je třetí význam jeho díla v oblasti specifik gnóze člověka, který svět nazírá bez možnosti jej vidět očima.

V r. 1773 pobýval Diderot v Rusku. Snažil se přesvědčit Kateřinu II., aby provedla alespoň některé reformy, aby se společenský život Ruska nasměroval k pokroku. Naučil se rusky a dokonce četl některé literární práce v originále. Byl zvolen za čestného člena petrohradské Akademie věd a umění.

Je dost zajímavé, že pro Diderotovy ostatky se nenašlo místo v pařížském Pantheonu.

*1) Knihu lze spatřit v originále v Braillově slepeckém muzeu v Coupvray (Francie) i ve slepeckém muzeu v Berlíně–Steglitz