Pro pohyb v rejstříku zvolte písmeno indexu
A B C Č D E F G H Ch I J K L M N O P Q R S Š T U V W Y Z Ž

předchozí: DOKOUPIL, Vilém

další: DOLAÑSKI, Wlodzimierz

DOKSANSKÝ, Josef

(rodné jméno Kořének)

* 9. 1. 1942

† 12. 5. 1995

Pracovník Slepecké knihovny a tiskárny v Praze, náměstek a později její ředitel. Těžká nemoc mu zabránila, aby se ve vedení více rozvinul. Poslanec Federálního shromáždění a činitel ve společenských organizacích nevidomých a slabozrakých, jeden ze zakladatelů České unie nevidomých a slabozrakých.

Narodil se jako prakticky nevidomý v Halenkově na Valašsku v rodině těžce slabozrakého otce, kartáčníka. Díky tomu, že výchova probíhala bez přehnané úzkostlivosti, prožil rané dětství přibližně jako ostatní venkovské děti. Dětství prožíval společně s jinými dětmi v bezstarostných hrách, a tak získal mnoho běžných návyků.

První třídu navštěvoval ve svém rodišti. Od druhé třídy byl žákem školy při Ústavu pro nevidomé v Brně, kde dokončil povinnou školní docházku. Brzy se zde projevil jeho hlubší zájem o literaturu. Protože v té době nebylo jiné možnosti, jak získat přístup do intelektuálního povolání, věnoval se přípravě ke středoškolskému studiu hudby.

V r. 1959 odchází studovat do Odborné střední hudební školy pro zrakově postižené v Praze. Po půl roce přešel do Učňovské školy pro mládež s vadami zraku v Praze. Nechtěl, aby za pobyt museli rodiče platit, a hlavně, že toužil po brzkém osamostatnění, což dlouhé studium v hudební škole neumožňovalo. Na učňovské škole založil a vedl žákovský hudební a recitační kroužek.

V r. 1961 školu opouští, protože mu bylo nabídnuto místo referenta v redakci slepeckého časopisu Zora. Přes svou mimořádnou znalost literatury a sečtělost cítil, že pro tuto činnost má nedostatečnou kvalifikaci. Byl přeřazen do provozu Slepecké tiskárny, kde pracoval do r. 1965, kdy konečně přešel na místo knihovníka.

Téhož roku se oženil s nevidomou Naděždou Doksanskou a převzal její příjmení.

Své pracovní zařazení nemohl trvale vykonávat s pouhým základním vzděláním. V r. 1965 začal při zaměstnání studovat ve střední knihovnické škole. Studium úspěšně zakončil v r. 1969 maturitou.

Dovolíme si citovat vlastní slova Josefa Doksanského: „Nesmírně kladný význam pro můj další život měl rok 1971; tehdy jsem podstoupil dobrovolnou tříměsíční protialkoholní léčbu na Protialkoholním oddělení pražské Fakultní nemocnice. S pitím jsem začal už ve svých patnácti letech a to se stalo – bohužel velmi záhy – jedním ze základů mé existence a přirozeně deformovalo celou moji osobnost. Jsem si vědom, že bych tuto neblahou záležitost zde mohl zamlčet, avšak protialkoholní léčba byla pro mne takovým vysvobozením, že neučinit o ní zmínku by do značné míry zkreslilo obraz mého života.“

Paní N. Doksanská nám laskavě předala čestné uznání k úspěšnému zachovávání úplné abstinence. Jestliže J. Doksanskému tento problém dosud komplikoval jeho životní dráhu, abstinování mu prospělo nejen v zaměstnání, ale také ukázalo, jak mocná je pevná vůle člověka. V r. 1973 mu byla svěřena funkce vedoucího Macanovy slepecké knihovny. Vedl oddělení zvukové i bodové knihy. Zasadil se o to, aby ZK mohly být půjčovány do nemocnic a domovů důchodců.

V tomto směru se snažil přispívat k růstu kulturní úrovně a ke společenské rehabilitaci později osleplých občanů. Tendenční politické tlaky zdolával tím, že u některých titulů záměrně přepracoval anonce tak, aby vyhovovaly podmínkám schválení cenzora a tak i vydavatelských plánů. K načítání zvukových knih vyhledával herce a rozhlasové pracovníky, kteří se za politických represí dostali do existenčních nesnází. Staral se rovněž o načtení některých zakázaných knih. Je málo známé, že se v osmdesátých letech kontaktoval s několika tehdejšími disidenty.

Pracoval ve vysokoškolské komisi SI jako zástupce slepecké knihovny. Zodpovídal za plnění vydavatelských záměrů pro nevidomé studenty.

Své záměry studovat knihovnictví a vědeckou informatiku na FF UK ze zdravotních důvodů odložil. Realizoval je v letech 1982–1987. Svá vysokoškolská studia završil v r. 1990 doktorátem filozofie se zaměřením na knihovnictví a vědecké informace.

V r. 1983 se ve slepecké knihovně a tiskárně v Praze stal zástupcem ředitele. Od ledna r. 1994 byl jejím ředitelem. Ještě tentýž rok těžce onemocněl nevyléčitelnou chorobou.

V r. 1989 se podílel na zrodu České unie nevidomých a slabozrakých, stal se členem a posléze i předsedou její Nejvyšší rady. V r. 1990 ho tato organizace navrhla jako kandidáta do Federálního shromáždění. Ve volbách byl úspěšný do Sněmovny lidu. Své povinnosti poslance plnil odpovědně a svědomitě. Zúčastnil se přípravy několika významných zákonů sociálního zaměření. Pro prakticky nevidomého člověka to byla práce mimořádně náročná, jelikož četl pouze Braillovo písmo. Páter Václav Malý (pozdější biskup) ve svých vzpomínkách zdůrazňuje, že mnohé jeho připomínky byly při tvorbě zákonů vzaty v úvahu.

Po roce 1992 mu vypršel mandát a přestal být poslancem Federálního shromáždění, do posledních chvil svého života však byl činný v sociální komisi Obvodního úřadu pro Prahu 7. Společenská aktivita byla pro něho charakteristická.

Koncem r. 1994 se u J. Doksanského počaly projevovat vážné zdravotní potíže. Na vyléčení bylo již pozdě. O své chorobě věděl a snášel ji s odevzdaností. Až do konce svého života si zachoval smysl pro humor a upřímný vřelý vztah k lidem.

Josef Smýkal - Tyflopedický lexikon jmenný
apogeum.info

úvod

vysvětlivky

zkratky

spolupracovníci

o autorovi

použitá literatura

o publikaci

Eliška Hluší

Michal Kuchař

Milan Pešák

Ivo Štěpánek

autor

stáhnout lexikon

formát MS WORD

pouze text

RTF

PDF

obr. příloha 1

obr. příloha 2

obr. příloha 3


© PhDr. Josef Smýkal – Brno 2006

Tištěnou publikaci vydalo
Technické muzeum v Brně
Knižnice oddělení Dokumentace tyflopedických informací
ISBN 80-86413-30-6
EAN 978-80-86413-30-3


Already signed up? Enter your email address.


New users sign up here