DOLAÑSKI, Wlodzimierz

* 1886

† 1973

Věnoval se výzkumu tzv. smyslu pro překážky u nevidomých dětí i dospělých osob.

Ve svých jedenácti letech ztratil zrak po výbuchu rozbušek, které jeho otec, inženýr rumunských drah, používal v povolání. Mimo ztráty očí mu výbuch utrhl pravou ruku a těžce poranil celé tělo. Lékaři nedávali mnoho naděje, že chlapec přežije.

Zvolna se uzdravoval. Trvalo však celých pět let, než mohl být přijat do Ústavu pro nevidomé ve Lvově. Před rodiče byla postavena osudová otázka, co s chlapcem?

Evropskou senzací byl v této době jednoruký klavírista maďarský hrabě Zichi. To se stalo inspirací zvláště potom, kdy se u Dolañského objevilo hudební nadání. Po úmorné práci dosáhl ve hře na klavír takové úspěšnosti, že za osm let mohl v Bukurešti uspořádat svůj první samostatný koncert. Úspěch byl obrovský. Rumunská královna (sama těžce slabozraká) – píšící pod pseudonymem Carmen Sylva – mu vymohla státní stipendium pro studijní pobyt v Berlíně.

Po několika úspěšných koncertech se začala v Dolañského ruce projevovat únava. Lékaři nezjistili žádnou viditelnou příčinu. Mladý virtuos byl však nucen zanechat koncertní činnosti. Byl uvyklý na to, že je u něho všechno poněkud opožděné, nezdálo se proto pozdě začít s přípravou k maturitě. Bylo mu 36 let. Jelikož měl v úmyslu studovat na vysoké škole, byla tato zkouška nutná.

Po úspěšně absolvovaných zkouškách studoval nejprve ve Lvově, později na pařížské Sorbonně psychologii a pedagogiku. Absolutoriem získal titul doktor filozofie.

Již v době studií v Paříži se začal nejvíce zajímat o výzkum tzv. smyslu pro překážky u nevidomých osob. Na Pařížském ústavu pro experimentální psychologii konal své první pokusy.

Po návratu do Polska se stává učitelem v Ústavu pro nevidomé v Laskách u Varšavy. Tam mu bylo vedením tohoto zařízení umožněno, aby si vybudoval malé experimentální pracoviště pro svůj obor. Bylo zde dosti žáků potřebných pro výzkum. Své poznatky uveřejnil ve spisu Smysl pro překážky u nevidomých, který byl vydán francouzsky v r. 1931 a polsky až v r. 1954. Dokazuje, že takový specifický smysl nevidomí nemají. Píše, že se jedná o pocity tepelné, tlakové a hlavně sluchové. Každý z receptorů má své fyziologické předpoklady. U smyslu pro překážky nebyl nalezen.

Dolañski se podílel na organizačním i kulturním životě nevidomých. Již za svého pobytu v Paříži získal finanční prostředky k vydávání časopisu v bodovém písmu s názvem Latarňa, který také sám redigoval. Ve Varšavě založil nakladatelství pro vydávání slepeckých knih. Po roce 1945 se vrátil do Polska a stal se předsedou Polského svazu nevidomých a členem výboru Světové rady pro blaho slepců.