HÁJEK, Karel

* 2. 11. 1892

† 17. 11. 1975

Pracovník Podpůrného spolku samostatných slepců v Praze.

Narodil se ve vesničce Hracholusky jako syn rolníka. Po dokončení základního vzdělání studoval na obchodní škole v Českých Budějovicích. Stal se úředníkem v záložně. Později přešel do Mladé Boleslavi, kde přijal místo účetního v automobilových závodech.

V období první světové války vykonával vojenskou službu. Po skončení války zůstává ve vojenských službách. V r. 1920 získává místo disponenta u velké dřevařské firmy.

Poznal se s Antonínem Růžičkou1 a stal se jeho přítelem. Růžička ho získal pro práci ve spolku, kam Hájek vstoupil v r. 1921. V r. 1925 převzal funkci jednatele a o rok později se stal jeho zaměstnancem. Práce pro nevidomé členy se mu stává náplní i smyslem života. V r. 1926 byl přijat jako vedoucí kanceláře PSSS2 a později se stal ředitelem všech jeho výrobních podniků. Vynikal svědomitostí.

Spolek opatřoval nevidomým řemeslníkům materiál, podporu v nemoci, příspěvek na opravy zubů, podporu v nezaměstnanosti, při narození dítěte, při úmrtí členů i jejich rodinných příslušníků, a také členům poskytoval pravidelný příspěvek ve stáří.

Spolek zakoupil v Praze–Vysočanech dům, který pro své účely stavebně adaptoval. Byly sem umístěny spolkové dílny, zřízena ubytovna. Spolek zavedl pro nevidomé hudebníky opisovnu a půjčovnu bodových hudebnin. V dubnu r. 1945 byla budova zbořena americkými bombardovacími letadly. Veškeré zařízení bylo zničeno, z roztrhaných slepeckých knih poletovaly po okolí listy. Bylo to velké neštěstí, protože padlo za oběť mnoho cenných materiálů. Po rozbombardování budovy získal ředitel Hájek s předsedou Ferdinandem Wildmannem na přímluvu pražského primátora dům v Krakovské ul. č. 21.

Hájek byl také místopředsedou spolku ČST, kde zastával funkci správce jmění. Byl též jednatelem Svazu slepeckých spolků a ústavů Československé republiky. Po nuceném ustavení ÚJI (1949) se zapojil do práce v domnění, že prospěje nevidomým, což bylo jeho jediným přáním. Později, kdy byl založen Svaz invalidů, však zjistil, že místo péče o nevidomé se tato organizace stala převážně politickou a stará se o ideově politickou výchovu svých členů. O uplatňování tzv. zájmové činnosti museli nevidomí neustále usilovat. V r. 1954 proto odchází rovněž z důvodů nedoslýchavosti do penze.

Byl opravdovým přítelem nevidomých, jakých bylo vždy velmi málo.

Publikoval sporadicky.

*1) Viz heslo Růžička, Antonín

*2) Podpůrný spolek samostatných slepců (PSSS), viz Poznámky – vysvětlivky