HAUSEROVÁ, Marie

* 25. 5. 1952

Česká speciální pedagožka.

Narodila se v Želešicích u Brna. V prvním postnatálním období se u ní objevilo poškození sítnice a vznikla středně těžká slabozrakost. Od tří do šesti roků navštěvovala MŠ v místě bydliště. Základní vzdělání získala v ZŠ pro slabozraké žáky v Brně (1958–1967). Součástí školy byl internát, kde ráda bydlela.

Jejím přáním bylo stát se učitelkou a právě na této škole. V r. 1967 vykonala přijímací zkoušky na SVVŠ pro mládež s vadami zraku v Praze, i když by nejraději studovala v Brně. Úspěšně odmaturovala v r. 1970, ale ke studiu na FF UK v Praze přijata nebyla. Po jeden rok pracovala v dílně Brněnské drutěvy. Po roce se znovu pokusila o vysokoškolské studium, tentokrát na PF UK, obor speciální pedagogika, kam byla přijata. Jelikož obor tyflopedie nebyl otevřen, vybrala si specializaci logopedie. Na závěr studia obhájila diplomovou práci na téma Rozvíjení řeči hrou u dětí s těžkými vadami sluchu (1976).

Původně hledala místo logopeda ve zdravotnictví, avšak nakonec nastoupila jako vychovatelka ZvŠ v Ořechově u Brna. Po jednom roce přijala nabídku ředitele ZDŠI pro NS v Brně na místo vychovatelky. V r. 1978 přijala nabízené místo učitelky elementaristky ve třídě pro nevidomé žáky, kde pracovala téměř 30 roků. O mimořádné kvalitě její speciálně pedagogické činnosti svědčí i to, že s výsledky její práce byli spokojeni postupně tři nastupující ředitelé.

Měnily se učební osnovy, někdy i podstatně, např. zaváděním množinového pojetí matematiky. A tak i v jiných vyučovacích předmětech se čas od času objevovalo jiné pojetí, jiná konkretizace učiva.

V r. 1978 založil ředitel J. Smýkal speciální mateřskou školu. Nevidomé děti přicházely do 1. roč. ZŠ již s elementárními návyky být žákem.

M. Hauserová dovedně dokázala vzbuzovat ve svých žácích přiměřené touhy po samostatnosti. Ona sama říká: „Své žáčky jsem vedla k samostatnosti a k dovednostem postarat se o sebe. A také bylo třeba je naučit, že i když nevidím nebo vidím špatně, mohu něco dokázat, být užitečný. Seznamuji je s tím, co nevidomí dokázali a s tradicemi v životě nevidomých lidí“.

Výuka nevidomých žáků v 1. a 2. ročníku je náročná a vyžaduje celého člověka. Byla jím i M. Hauserová. Protože se však změnila struktura žáků, přešla pracovat do ZvŠ (v současné době základní škola praktická). I když se jedná o prostředí starších žáků, jejich slabozraká učitelka je učí především tomu, co bude pro ně důležité v jejich dospělosti.

Během pedagogické praxe se ve spolupráci s VÚP v Praze opakovaně podílela na ověřování vyučovacích metod, nových učebních pomůcek i učebních osnov elementárního ročníku pro nevidomé žáky, a jako recenzentka se zúčastňovala přípravy tvorby nových speciálních učebnic 1. stupně ZŠ pro nevidomé žáky. Podílela se též na stážích i pedagogické praxi studentů speciální pedagogiky.

V letech 1992–1995 působila na zkrácený pracovní úvazek v právě vzniklém Slepeckém muzeu v Brně.

M. Hauserová nebyla odtržená od problémů života nevidomých lidí. Již od roku 1979 pracovala jako funkcionářka v tehdejším SI a v současné době je předsedkyní městské odbočky SONS Brno-sever.