HAWLÍK, Vladimír

* 29. 3. 1911

† 18. 12. 1993

Profesor konzervatoře, učitel hudby v brněnském ústavu pro nevidomé.

Narodil se v Brně. Jeho otec byl varhaníkem v kostele na Starém Brně. Vl. Hawlík se hudbě věnoval od dětství přesto, že byl spíše typem studijním. Již jako patnáctiletý hrával v kapli Fakultní nemocnice u svaté Anny.

Jeho matka si přála, aby vystudoval gymnázium a stal se úředníkem. Nakonec však v r. 1928 odešel studovat na Brněnskou konzervatoř, kde byl ve varhanní třídě žákem H. Treglera, ve skladbě Jar. Kvapila. Roku 1932 vykonal státní zkoušku ze sborového zpěvu, ze hry na klavír r. 1935, ze sólového zpěvu r. 1936 a ze hry na varhany r. 1938. V r. 1943 absolvoval kurz na mistrovské škole v Lipsku (varhany). Později studoval hru na varhany u B. Wiedermanna na mistrovské škole v Praze a u Fr. Michálka na JAMU (absolvoval v r. 1950).

Pořádal varhanní koncerty i s orchestrem u nás i v zahraničí. Po zemřelém profesoru A. Hromádkovi se stal ředitelem kůru v dómě sv. Petra a Pavla v Brně.

Do ústavu pro nevidomé nastupuje v r. 1935 jako výpomocný smluvní učitel hudby, od r. 1947 byl vedený jako smluvní odborný učitel. Vyučoval hře na klavír, hudební harmonii a kontrapunktu. Vedl zde velký smíšený pěvecký sbor. Vychoval významného německého pěvce (žáka brněnského ústavu) Aloise Binara. Jeho hlavní význam je v přípravě více než jedné desítky nevidomých i slabozrakých studentů ke státním zkouškám na Brněnské konzervatoři. V r. 1948 svoji činnost pro dalekosáhlé organizační změny v ústavu ukončil, soukromě však ještě do r. 1950 připravil dva nevidomé studenty ke státním zkouškám z hudby. To už byl dva roky řádným profesorem na Brněnské konzervatoři.

Do brněnského ústavu pro nevidomé přinesl i jako hudební pedagog lidsky příznivé ovzduší. Odmítal separaci nevidomých od běžného společenského klimatu. Stal se jedním z pedagogů, kteří neztratili kladný vztah k nevidomým ani po ukončení svého poslání. Svým profesionálním přístupem k vyučování hudbě povznesl úroveň kandidátů učitelství hudby na dobrou úroveň.

Vychoval mnoho výborných učitelů hudby z řad nevidomých a slabozrakých. Mezi žáky byl pro svůj přátelský vztah velmi oblíbený.

Podle pamětníků se především cítil hudebním pedagogem, což dokazuje i jeho sporadická publikační činnost. Velice rád experimentoval ve využívání různých vyučovacích metod, především ve hře na klavír. V koncertní činnosti však neustal. V období svého působení na konzervatoři se jí intenzívně věnoval.

Kromě pedagogické činnosti také komponoval. Napsal čtyři mše, moteta, několik sborů, písní a klavírních skladeb, většinou zůstaly v rukopisech.

Později stále rád vzpomínal na léta svého působení v ústavu, vyučování svých těžce zrakově postižených žáků. Tuto dobu ve vzpomínkách označoval za nejkrásnější období své aktivní činnosti. Do konce svého života se zajímal o dění brněnského hudebního prostředí i o problémy nevidomých a slabozrakých učitelů hudby.