HORVATH, Attila

* 1862

† 1921

Maďarský hudební skladatel.

Narodil se na maďarském venkově, kde byl jeho otec správcem hraběcího velkostatku. Manželé Horvathovi měli devět dětí, z nichž Attila onemocněl neštovicemi, které ho připravily o zrak již v prvním roku života. V r. 1848 se otec zúčastnil povstání. Po jeho potlačení byl uvězněn v Terezínské pevnosti. Chlapec vyrůstal v prostředí plném maďarské lidové hudby, která později ovlivnila jeho hudební tvorbu.

V r. 1870 byl přijat do Ústavu pro nevidomé v Budapešti, kde se učil hře na klavír, housle a varhany. Věnoval se také ladění klavírů. Brzy začal komponovat drobné skladbičky. ředitel ústavu si byl vědom mimořádného Horvathova hudebního nadání a představil ho zakladateli maďarské národní opery Erkelovi i Lisztovi. Liszt prý po poslechu jeho klavírního výkonu i několika skladeb nadšeně chlapce políbil. Horvath opustil ústav v r. 1878. Na základě stipendia mohl dále studovat nejprve v Budapešti a posléze ve Vídni u známého nevidomého skladatele a hudebního pedagoga J. Labora.

Po dokončení studií pořádal klavírní koncerty v Rakousku a Německu (Berlín, Lipsko, Drážďany aj.). R. 1889 se stal učitelem hudby na Budapešťském ústavu pro nevidomé a vyučoval též soukromě. Jako hudební pedagog dosahoval výborných výsledků. Z jeho žáků vynikl M. Radnai, později ředitel Budapešťské opery. Z jeho nevidomých žáků je nejznámější Karoly Mathes, který se stal dvorním pianistou slabozraké rumunské královny známé pod jejím literárním pseudonymem Carmen Sylvia.

Koncem života se odstěhoval do USA, kde byl univerzitním profesorem hudby. Zde také zemřel. Již ve svých dvaceti letech měl snad už na dvě stě skladeb. Těžce nacházel osoby, které byly ochotné a hlavně schopné jeho skladby zapisovat. Tím hůře také získával nakladatele. V tom směru mu vycházel vstříc v Uhrách žijící Němec H. Volkmann, následovník Schumanna a Mendelssohna-Bartholdyho, který však zemřel dříve než mohl svou pomoc uskutečnit. Horvath své skladby nezapisoval ani v bodovém písmu s výjimkou těch, které dal hrát svým žákům. Tak se zachovala jen malá část jeho rozsáhlého skladatelského díla.

V r. 1971, u příležitosti 50. výročí Horvathovy smrti, bylo zahájeno pátrání po jeho skladbách a snad nikoliv marně. Byla objevena kantáta Laudate Dominum, orchestrální předehra, houslová sonáta a řada klavírních skladeb (Tři mazurky, Tanec loutek, Smuteční květiny, Silhouetty a skladby čtyřruční).

Hudební výchovu v Budapešťském ústavu pro nevidomé přivedl na takovou úroveň, že někteří žáci byli přijímáni přímo na vysokou hudební školu.