HORÁK, Josef

* 25. 6. 1926

† 9. 9. 2004

Významný sklářský odborník, přední těžce slabozraký šachista a dlouholetý pracovník organizací zrakově postižených občanů.

Narodil se v Uherském Ostrohu v rodině stavitele. V době, kdy jeho otec řídil sklárnu v Rosicích, dojížděl Josef do reálného gymnázia v Brně. Už tehdy trpěl těžkou krátkozrakostí a brzy potřeboval silné brýle. Mladý středoškolák se vyznačoval nejen velkou šíří zájmů, ale i schopností věnovat se jim do hloubky a systematicky. Zajímala ho botanika a entomologie, literatura, hudba, výtvarné umění, nadání měl i pro jazyky. S úctou vzpomínal na svého latináře Josefa Veselku, který se později stal známým hudebním pedagogem a věhlasným sbormistrem. Po maturitě vstoupil Horák na brněnské VUT, kde v r. 1950 promoval. Stal se inženýrem chemie se zaměřením na silikáty.

Následujícího roku se oženil. Jeho manželka i rodiče mu pomáhali překonávat zrakové postižení.

Jako chemik se specializoval na výrobu skla a stal se brzy uznávaným odborníkem. Vedl laboratoř, později řídil výzkum, ještě později se stal hlavním technologem. Byl i oponentem oborových a státních výzkumných úkolů. Publikoval v odborných časopisech.

Státní nakladatelství technické literatury v Praze vydalo tři jeho příručky. Cenné byly i jeho příspěvky k dějinám sklářství na Kyjovsku. Velké uznání, kterého se mu v posledních letech dostalo, byla plaketa a diplom Za celoživotní zásluhy o české sklářství.

Přibližně posledních 30 let věnoval J. Horák hodně zájmu a energie práci pro ZP. Jeho zrak se horšil. Ze slabozrakého člověka se postupně stává prakticky nevidomý, ztrácel zrakovou orientaci v prostoru i na šachovnici. Vstoupil do tehdejšího SI a pracoval ve funkcích od místní úrovně až po federální. Dlouhá léta řídil sportovně–technickou komisi šachu ZP. Byl výborný šachista, který v 80. letech minulého století obsazoval přední místa na celostátních soutěžích a s reprezentačním družstvem ZP šachistů hrál v osmi evropských zemích. Uměl výborně připravit a vést mezinárodní šachový turnaj či mistrovství republiky. Pravidelně přispíval do šachové hlídky. Psal příležitostné básně a dvě prózy mu přinesly hlavní ceny v literárních soutěžích časopisu Zora.

Z jeho nápadu vzešlo každoroční Vítání jara, pěší výlet ke studánce Bezdynce, který se pravidelně koná v první jarní sobotu. Na jeho památku dostal nové jméno: Horákova jarní Bezdynka.

Počátkem r. 1991 Horák s několika přáteli zakládá místní organizaci SNS v Kyjově (v současné době OO SONS), která rychle roste a brzy patří k nejaktivnějším v republice. Vede místní tyflokabinet, ve kterém pomáhá ZP při výběru kompenzačních pomůcek. Zakládá oddíl show-downu i kroužek šachistů. Bohatá a rozmanitá činnost přivádí mezi kyjovské ZP i mnoho mladých lidí. J. Horák zůstal až do konce svého života místopředsedou kyjovské oblastní rady.

J. Horák byl příkladem nápaditého, skromného a neúnavného pracovníka. Uplatňoval svůj nevšední rozhled, bohaté profesní zkušenosti, dobrý odhad při výběru spolupracovníků, velkou náročnost k sobě a přiměřenou náročnost k druhým i v práci mezi ZP. Své postižení nesl trpělivě a bez vzdychání.

P.N.