JANČÍKOVÁ, Božena

* 9. 11. 1910

Česká pěvkyně, varhanice a učitelka hudby.

Nevidomé ženy vždy hledaly v životě své štěstí za obtížnějších podmínek než nevidomí muži. Každý úspěch měl proto tím větší význam pro osvobození člověka z trvalého umístění v azylu.

Narodila se ve Zmišovicích jako dcera rolníka. Ve třech letech jí bylo enukleováno jedno oko, na druhém jí zůstal jen malý zbytek zraku. Přesto, že měla z toho plynoucí potíže při dětských hrách, neizolovala se. V šesti letech začala navštěvovat místní školu. Učila se pamětně, zvláště prospívala v matematice a zpěvu. O nějakém zařízení pro nevidomé děti nikdo nic nevěděl. Otec se proto vydal sám do Prahy, aby věc vyřešil, protože, jak bude jeho dcera číst, jak bude psát? Při návštěvě hradčanského ústavu zaujal děvčátko zpěv a zatoužila po této škole. A oba poznali, jak nevidomé děti čtou a píší. S radostí se vraceli s vyhlídkou, že se sem po prázdninách Boženka vrátí jako žačka.

V ústavní škole prospívala velmi dobře. Začala se učit hře na klavír, housle, citeru a později na varhany. Při veřejných vystoupeních pěveckého sboru vynikala svým krásným hlasem. Na radu odborníků se začala učit zpěvu u členky Národního divadla. Brzy vystupovala veřejně. V r. 1935 vykonala státní zkoušku ze sólového zpěvu.

Léta běžela a bylo třeba pomýšlet na zaměstnání. Přijala nabídku stát se varhanicí v obci Onešov. Nastává ta známá obtížná cesta k přepisům hudebnin do Braillova písma, při čemž jí pomáhá farář i mladí lidé z pěveckého sboru, který založila. Její spokojenost se dovršila, když se sestře narodilo dítě, o které se s láskou starala a zdárně vychovávala.

V r. 1945 obdržela nabídku, aby nastoupila jako učitelka hudby do ústavu, kde byla vychována. Když odmítla, nabídla jí ředitelka Sedláčková, aby přijala místo v Katolickém domě v Českých Budějovicích. Toto místo přijímá s vyhlídkou, že je to domov plný dětí, které má ráda. Stává se zde učitelkou hry na klavír a zpěvu. V r. 1950 byl tento církevní ústav z politických pohnutek státu zrušen, začala tedy vyučovat soukromě. V letech 1953–1959 zastává také místo varhanice v místním kostele. Zakládá nový pěvecký sbor. Později přechází vyučovat do Kaplic, nejdříve do osvětové besedy, později do LŠU. Zde působila až do svého odchodu do důchodu.