JEŽEK, Jiří

* 24. 6. 1954

Organizátor a vedoucí instruktor pro využívání náročných speciálně vybavených elektronických pomůcek pro nevidomé a slabozraké uživatele v ČR.

Narodil se s těžkou progresivní zrakovou vadou ve Dvoře Králové nad Labem. Své dětství prožil v Chrudimi. Od r. 1963bydlí v Praze. Jeho zrakové postižení je natolik závažné, že nemohl být zařazen do běžné školy, proto již od 1. třídy navštěvoval ZDŠI pro slabozraké žáky v Praze (1961–1970). Tamtéž navštěvoval Gymnázium pro zrakově postiženou mládež, kde maturoval s výborným prospěchem v r. 1974. Na VŠE v Praze studoval v letech 1974–1978 na Fakultě národohospodářské. Zvolil si obor ekonomické informace a kontrola, který v sobě skloubil jeho dlouhodobě pozitivní vztah k matematice a od střední školy i k výpočetní technice. Díky nadprůměrným studijním výsledkům přijal nabídku pracovat na VŠE v Praze, kde působil do r. 1989 jako odborný vědecký pracovník. Ale už v této době nemohl v důsledku postupně se zhoršujícího zraku číst ani s pomocí optických pomůcek běžný text, což se nakonec ukázalo vzhledem k charakteru práce limitujícím faktorem. Elektronická zařízení pro nevidomé a slabozraké čtenáře tehdy neexistovala. Většinu odborných textů načítali buď rodinní příslušníci nebo placení načitatelé a jedinými pomůckami byly magnetofony a Pichtovy psací stroje.

Již jako student se intenzívně zajímal o nejrůznější technické kompenzační pomůcky ke snížení zrakového hendikepu. Obsluhu prvního mluvicího počítače v tehdejším Československu měl možnost si vyzkoušet již v době středoškolského studia na výzkumném pracovišti ČSAV u Karla Vrány. Od r. 1974 se postupně zapojil do činnosti nejrůznějších odborných komisí, které byly tehdy zřízeny pro tento účel při SI v ČR, např. komise pro vzdělávání a pracovní uplatnění se zabývala zejména načítáním studijních materiálů, vybavováním studentů cívkovými a kazetovými magnetofony.

Dlouholetý zájem o techniku se u Ježka profesně podařilo realizovat v r. 1989, kdy nastoupil do funkce vedoucího Tyflokabinetu SI v ČR, po ustavení SNS ČR přešlo toto odborné pracoviště (1991) do nové organizace. V r. 1993 nastoupil jako odborný pracovník do střediska výchovy, vzdělávání a pomůcek ČUNS, v r. 1995 se stal vedoucím nového samostatného střediska pomůcek. Po vzniku SONS v r. 1996 byl Ježek jmenován do funkce vedoucího střediska Centra tyflotechnických pomůcek a služeb, od r. 2001 vedoucího Tyflokabinetu – metodického centra tyflotechnických pomůcek.

J. Ježek byl vždy zastáncem vybavování zrakově postižených osob moderními elektronickými pomůckami. Již od středoškolských studií se zajímal jak o nové trendy, tak o obsluhu a možnosti jejich využití. První z nich byl VersaBraille, s kterým měl možnost pracovat v SI. Přičinil se o poměrně značné rozšíření prvního česky mluvicího elektronického zápisníku pro nevidomé Eureka A4, kdy se v letech 1991–1996 podílel jak na její distribuci, tak na zaškolování v její obsluze.

Ježkovým velkým úspěchem bylo, že MPSV v roce 1995 na základě jednání s ČUNS beze zbytku přijalo do novelizace vyhlášky jím zpracovanou předlohu včetně nového „seznamu kategorií pomůcek pro zrakově postižené“. Díky tomu se osobní počítač vybavený speciálními programy pro nevidomé nebo slabozraké občany stal běžně používanou kompenzační pomůckou.

J. Ježek je propagátorem systematické výuky práce s PC pro nevidomé a slabozraké, soustavné odborné přípravy instruktorů výpočetní techniky pro nevidomé uživatele z celé české republiky. Je spoluautorem učebních osnov, organizátorem a předsedou zkušebních komisí kurzu Základní obsluha PC pro zrakově postižené, specializovaného kurzu Instruktor výpočetní techniky pro zrakově postižené od r. 1998), a specializovaných kurzů Využití kompenzačních pomůcek na zpracování informací v běžných předmětech a Instruktor obsluhy osobního počítače se speciální úpravou pro zrakově postižené, pro pedagogy na speciálních školách. (Pro oba kurzy akreditován od r. 2004).

K problematice kompenzačních pomůcek pro zrakově postižené uživatele přednášel na řadě odborných seminářů i pro studenty vysokých škol, publikoval články v odborných časopisech i v časopisech pro zrakově postižené (např. Tyflologické listy, Zora, Naše šance).