JEŽEK, Jaroslav

* 25. 9. 1906

† 1. 1. 1942

Český hudební skladatel. Proslul jako autor hudby k písním Voskovce a Wericha. Neprávem jsou opomíjena jeho díla komorní a orchestrální.

Narodil se v Praze v rodině krejčího. Již jako dítě trpěl těžkou zrakovou vadou. Základní všeobecné i základní hudební vzdělání získal v pražském Ústavu pro nevidomé na Hradčanech. Po opuštění ústavu studoval na Pražské konzervatoři (1926–1931) v klavírní třídě Alb. Šímy, skladbu u K. B. Jiráka. Mistrovskou školu (1927–1929) u Josefa Suka. Jeho zbytek zraku mu s výkonnými optickými pomůckami umožňoval psát běžné noty, většinou ovšem do zvětšené notové osnovy.

V letech 1927–1928 poznal v Paříži evropskou hudební modernu. Je to zřetelné u některých jeho komorních děl.

Stal se dramaturgem a dirigentem orchestru Osvobozeného divadla, které založil s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem. Napsal hudbu k několika divadelním hrám, revuím i filmům (zvláště Pudr a benzin, U nás v Kocourkově, Peníze nebo život, Hej rup!, Všudybylovo dobrodružství aj.) Scénická hudba: Cocteau: Zpívající Benátky (rukopis většinou poztrácený), Cocteau: Svatebčané na Eiffelce, I. Goll: Pojištění proti sebevraždě aj. Je známý jako skladatel módních tanců (Bugatti-Step, Mercedes-Tango, Pochod neutrálů, Ezop a brabenec aj.

V tzv. vážném oboru hudby psal progresivními formami, mnohdy ryze osobitým stylem. Skladby pro klavír: Sonatina, Suita, Bagatelles, Klavírní koncert s orchestrem a jazzovým souborem, Fantazie pro klavír a orchestr aj. Skladby pro housle: Koncert s dechovým orchestrem, Sonata a Duo pro dvoje housle. Skladby komorní: Dechový kvartet, a Kvintet, Tři skladby pro dechový kvintet a smyčce. Písně: Pět písní, Kalendář, Čtverák Pierot (s doprovodem komorního souboru) aj. Napsal rovněž symfonickou báseň. Ve třicátých letech napsal pro klavír Capriccio, Etudu, Rapsodii, aj. V New Yorku to byla Toccata, Grande valse Brillante a Sonáta. Pro pěvecký sbor skladba s názvem Ne, Balet, Poslední mistrovské dílo, klavírní sonátu, napsal v r. 1941 za pobytu v USA. Byla vybrána pro první hudební festival, ale vlivem intrik nebyla hrána.

Přispíval do hudebních časopisů, např. příspěvek o E. F. Burianovi aj.

V období druhé světové války spolu s Voskovcem a Werichem přijal nabídku L. Goslarové na skromné angažmá v Americe a v r. 1939 odjeli společně do USA. Po krátkém pobytu v Pensylvánii se usadil v New Yorku. Vedl mužský pěvecký sbor a založil i ženský sbor. Setkal se s Adolfem Hoffmeistrem a Richardem Firkušným.

Přes svou stále dobrou náladu nevypadal dobře. Byl silně slabozraký, nedoslýchal a také slabé tělesné konstrukce. Stěžoval si na časté bolesti hlavy. S Voskovcem a Werichem natáčeli na gramofonové desky. Ježek vyučoval hře na klavír. Žil společensky, přátelil se s krajany. Tak si připadal jako doma. Zamiloval se do Frances, ale zdraví mu nedopřálo žít ve šťastném manželství. Oženil se vlastně na smrtelné posteli.

I když J. Ježka nelze pokládat za nevidomého, oceňujeme jeho takřka gigantickou energii při překonávání všech překážek, které mu život jako výkonnému klavíristovi a hudebnímu skladateli jeho těžkou zrakovou vadou připravil. Celý jeho život byl tímto hendikepem silně poznamenaný.