JESENSKÝ, Jan

* 3. 3. 1931

Slovenský tyfloped žijící v Praze. Věnuje se národním i mezinárodním aktivitám v oblasti pedagogiky zrakově postižených a jejich rehabilitaci.

Narodil se v Hlohovci na Slovensku v rodině strojvůdce. Byl vychováván v duchu československé vzájemnosti. Ve svém rodišti získal všeobecné základní vzdělání. Gymnázium absolvoval v Trnavě. Po maturitě pracoval dva roky ve školství. V r. 1951 začal studovat pedagogiku národní školy a v r. 1952 pedagogiku a psychologii na UKo v Bratislavě. V letech 1953–1958 studoval na Defektologické fakultě Pedagogického institutu v Petrohradě.

V r. 1959 začal pracovat jako asistent v Ústavu defektologie katedry psychologie VŠ pedagogické v Praze. Od r. 1960 pracoval v kabinetu defektologie – oddělení pedagogiky Ústavu pro dálkové studium učitelů UK v Praze. Zde také začal studovat v externí aspirantuře. Po vzniku katedry speciální pedagogiky PF UK v r. 1964 přešel na toto pracoviště jako vedoucí oddělení tyflopedie. V r. 1972 obhájil kandidátskou práci, ale diplom mu z politických důvodů byl vydán až po vyhraném soudním řízení s odstupem 10 let.

V době normalizace po r. 1970 trvalo vedení PF UK na jeho odchodu. Byl zbaven všech funkcí a nesměl publikovat. Dařilo se mu této situaci čelit až do r. 1977, kdy musel z fakulty odejít. Přátelé z řad nevidomých mu pomohli získat místo referenta v ústředí tehdejšího SI. Menší prostor pro působení získal také na Slovensku. Pro vnitřní potřebu si napsal několik odborných statí, které se týkaly rehabilitace a resocializace nevidomých občanů.

Ve druhé polovině 80. let se mu podařilo získat více prostoru pro odbornou činnost. Postupně mohl publikovat v tzv. účelových nákladech. Pracoval na systému sociální rehabilitace nevidomých a dalších skupin zdravotně postižených občanů. Z jeho pojetí se odvíjely i další aktivity. Výsledky byly implementovány v širším okruhu organizací zdravotně postižených. Ve SI byl členem vysokoškolské komise i komise pro speciální pomůcky.

Intenzivně se také věnoval výzkumu tyflografiky, jeho práce byla oceněna i v zahraničí. Svým zobecněním problematiky zadal v počátcích mnoho podnětů k diskusím. Otevřel a propracoval základní problémy v prostorové orientaci a samostatného pohybu nevidomých osob. Několik let vedl proto letní tábory nevidomých dětí, kde získával i poznatky ze zákonitostí jejich prostorové orientace. V ČR se na podkladě těchto výzkumů začaly ilustrovat učebnice pro nevidomé žáky a zavedlo se zde vyučování tyflografice.

Do zahraničí (východních zemí) se dostával jako průvodce nevidomých a jejich tlumočník. Umožnila mu to jeho práce v SI.

Po listopadu v r. 1989 obdržel od vlády ČSR medaili J. A. Komenského. Angažoval se v transformaci občanských sdružení zdravotně postižených občanů. Byl rehabilitován a po konkurzu se vrátil na PF UK v Praze jako vedoucí oddělení rehabilitace a rekvalifikace katedry speciální pedagogiky. Od r. 1993 vedl oddělení tyflopedie této katedry. Znovu se mu vrátily publikační možnosti i možnosti zahraniční spolupráce. Pracuje v European Blind Union jako člen komise pro tyflografiku a člen rehabilitační komise EBU. Stal se konzultantem mezinárodní společnosti Helen Keller a International Council for Education of the Visualy Handicaped ve společnosti Rehabilitation International.

V r. 1992 se habilitoval jako docent na UK v Bratislavě. Zde mu bylo nabídnuto místo vedoucího katedry a profesura. Rozhodl se však žít a působit tam, kde odborně vyrostl, v Praze. V r. 2000 se stal vedoucím katedry speciální pedagogiky Univerzity v Hradci Králové. V r. 2002 byl jmenován profesorem pedagogiky. V r. 2004 stihla J. Jesenského mozková příhoda, ze které se pozvolna zotavil. Jeho současným pracovištěm je VŠ J. A. Komenského v Praze, a je také místopředsedou Národní rady zdravotně postižených občanů.

Vedle publikační činnosti působí v různých vědecko odborných kolegiích, jako oponent dizertačních, habilitačních a inauguračních prací v ČR i SR. Je garantem a řešitelem několika výzkumných projektů domácích i zahraničních. Soustavně ovlivňuje rehabilitaci zrakově postižených a zdravotně postižených osob, jejich výchovu a vzdělávání. Podílel se na přípravě několika stovek speciálních pedagogů, tyflopedů, surdopedů a somatopedů i doktorandů v oboru speciální pedagogiky a na kariérním růstu českých a slovenských docentů a profesorů v oboru speciální pedagogiky.

Prof. J. Jesenský se angažuje i občansky. Je čestným předsedou Svazu postižených civilizačními chorobami v ČR, místopředsedou Národní rady zdravotně postižených a členem Vládního výboru pro občany se zdravotním postižením v ČR.

Jan Jesenský je známou osobností nejen v ČR. Výsledky jeho výzkumů i ostatních metod vědecké činnosti přispěly k posunu české tyflopedie a k její mezinárodní pozici.

Četně publikuje, především rozsáhlejší koncepční práce v oblasti tyflopedie, rehabilitace, integrace zdravotně postižených osob a komprehenzivní speciální pedagogiky. Z jeho více než 400 publikovaných prací je významné vyzvednout následující:

Resocializace jako podstata rehabilitace později osleplých (1967), Náčrt systému pedagogiky slabozrakých (1967), Poznávací význam tyflografiky (1970), Výber z pedagogiky zrakovo chybných (1973), Pojetí a základní dokumenty kurzů prostorové orientace a samostatného pohybu zrakově postižených (1978), Studijní materiály k prostorové orientaci a samostatnému pohybu zrakově postižených (1978), Základné pravidlá priestorovej orientácie (1979), Z výzkumu rehabilitace později osleplých (1977), Problémy tyflografie a tyflokartografie (1981), Metodika čtení a psaní Braillova písma (1983), Nové pojetí táborů pro zrakově postižené děti (1983), Malé rozprávanie o velkom sťahování (obrázková knížka pro nevidomé děti s metodikou tyflografiky (1987), Vybrané přednášky z defektologie (1987), Soubor hlavních typů tyflografického zobrazení (1987), Tyflografické výzkumy a studie (1985), Uvedení do rehabilitace (1987), Hmatové vnímání informací s pomocí tyflografiky (1988), Tyflologické minimum a základy komplexního zabezpečení zrakově postižených (1988), K partnerským vztahům zdravotně postižených (1988), Rehabilitace zrakově postižených a způsoby její realizace (1992), Prostor pro integraci (1993), Úvod do rehabilitace zdravotně postižených (1995), Dictionary of Typhlology (1995), Nárys komprehenzivní reedukace zraku (1997), Andragogika a gerontagogika handicapovaných (2000), Základy komprehenzivní speciální pedagogiky (2000), Přehled systému komprehenzivní tyflopedie (2002), Kategorie komprehenzivní tyflopedie (2003), Malý slovník pomáhajících profesí (2004) aj.