KOVÁŘOVÁ, Anna

* 18. 7. 1913

† 7. 11. 1997

Učitelka v ZŠ pro nevidomé žáky v Brně.

Narodila se v Kochově v chudé rodině zatížené dědičným sklonem ke zrakovému postižení. Ze sedmi dětí bylo pět téměř nevidomých. Anna od dětství trpěla těžkou zrakovou vadou, v dospělosti oslepla úplně. V r. 1920 se rodina odstěhovala do Letovic, kde v té době slabozraká začala navštěvovat místní školu. Na doporučení učitele byla ve svých 14 letech přijata do Ústavu pro nevidomé děti v Praze na Hradčanech, kde dokončila povinnou školní docházku a začala se učit hře na klavír, citeru a na varhany. Mimo to se pilně učila německy. V r. 1935 tato studia uzavřela univerzitní zkouškou. V r. 1937 z ústavu odešla.

Původně působila jako varhanice klášterního kostela v Letovicích, také vyučovala němčině. Po válce se intenzivně věnovala studiu ruštiny a angličtiny v brněnském Ústavu cizích jazyků. Z obou jazyků postupně vykonala univerzitní zkoušky.

Od r. 1946 se stala učitelkou ruštiny ve škole Ústavu pro nevidomé v Brně. Po vykonání maturity vystudovala tamtéž pedagogický institut obor ruština a čeština. Až do odchodu do důchodu (1970) těmto předmětům vyučovala v ZDŠI pro nevidomé žáky.

Je autorkou, spoluautorkou nebo recenzentkou speciálních učebnic ruského jazyka pro nevidomé žáky ZŠ. Zúčastnila se tvorby a zavádění braillské azbuky do těchto učebnic. Do sborníku 135 let trvání školy pro nevidomé v Brně napsala příspěvek: Zásady při tvorbě učebnic jazyka ruského (1970).

S mimořádným zaujetím působila ve společenských a zájmových organizacích dospělých nevidomých. Stala se i mimořádně aktivní členkou KSČ. V SI byla jednou ze silně politicky a ideově orientovaných funkcionářů. Zaujatě působila ve smyslu intencí socialistické ideologie s přesvědčením, že jedná ve prospěch nevidomých lidí. Jako jediná z brněnských nevidomých osob byla při povinných politických oslavách zvána na tribuny stranických a státních představitelů. Za svou ideově politickou činnost obdržela osobní důchod.

Později osleplé vyučovala bodovému písmu, což činila do svého vysokého stáří. Od r. 1995 působila jako lektorka na sociálně právní škole v Brně v oboru problematika života nevidomých. Bylo to důstojné zakončení její pedagogické činnosti. Zájem A. Kovářové o kulturní a společenský život nevidomých neustává. říká: „Nežiji svůj život pouze pro sebe.“ Snad právě proto neměla ani čas se vdát.