KRÁL, Vincenc

* 11. 5. 1903

† 30. 3. 1982

Český tyfloped.

Učitel v Brněnském ústavu pro nevidomé, autor několika speciálních pomůcek a devíti titulů speciálních učebnic pro žáky ZŠ pro nevidomé. Po 13 let byl členem zkušební komise pro speciální zkoušky učitelů – aprobace pro vyučování na speciálních školách.

Zanechal za sebou trvalou stopu ve výchově a vzdělávání nevidomých, později i slabozrakých žáků. Všechny události, které se týkaly ústavu, se i jeho, jako angažovaného pracovníka, vždy vnitřně dotkly, jakoby šlo o jeho osobu. Koncem války byl nacisty zatčen a několik měsíců vězněn. Po válce byl ustanoven zemským tajemníkem Svazu osvobozených politických vězňů.

Nebál se žádné práce. Když v době, kdy byl v důchodu (od r. 1965), zjistil, že vedení školy má problémy s údržbou budovy, osvědčil se i jako údržbář (do roku 1975). Byl nositelem několika ocenění.

Narodil se v Kunštátě na Moravě. Po pětileté docházce do OŠ navštěvoval reálné gymnázium v Boskovicích, kde maturoval v r. 1922. Ve školním roce 1923/24 byl v kurzu pro abiturienty středních škol na učitelském ústavu v Brně. V r. 1932 získal učitelskou způsobilost vyučovat na měšťanských školách a na školách pro neslyšící. Po přechodnou dobu (1937) navštěvoval několik přednášek na FF v Brně. řádné studium mu zemský úřad nepovolil. Později dokončil vysokoškolská studia na Vysoké pedagogické škole v Brně. V r. 1930 získal aprobaci vyučovat na školách zvláštních, v r. 1932 vyučovat na školách pro neslyšící, 1934 na školách pro nevidomé, 1936 pro žáky škol etopedických, 1937 na školách při léčebnách. Zvláštní kvalifikace získal v kurzech: 1928 pro tělovýchovu, 1931 kurz pro nápravu vad řeči.

Vyučovat začal v Lysicích (1923), potom to byla Olešnice (1926), Zemský ústav pro hluchoněmé v Lipníku nad Bečvou (1931). Do Ústavu pro nevidomé v Brně nastoupil v r. 1934. Vyučoval fyzice a matematice. V období 1944–1950 vyučoval (mimo dobu, kdy byl vězněn) střídavě i v nižších ročnících v detašovaných třídách na Veslařské ul. v Brně.1

Pro oba předměty napsal speciální učebnice, které byly vybaveny reliéfními grafy a obrázky. Spolu s M. Borisem vyrobil několik speciálních učebních pomůcek, např. Schleussnerovy početní tabulky, počitadlo z velkých kotoučů aj.

Je autorem několika příspěvků v odborných časopisech. Jsou to např.: Josef Zeman slepcům (Úchylná mládež 1936/37); Život slepce (Péče o slepé 1947); Matematika (sborník, J. Jesenský: State z tyflopédie 1962); Chemie – tamtéž; Nové cesty ve vyučování geometrii (Otázky defektologie 1963/64); Josef Zeman slepcům (tamtéž 1963/64) aj. Přínosem je jeho rozsáhlejší práce Dějiny péče o nevidomé a slabozraké na Moravě a ve Slezsku (1957) (rukopis). Upřesňuje některé údaje Fr. Pavlíka (1896) a doplňuje je popisem pozdějších dramatických událostí.

Byl ženatý. Měli jednu dceru, která při studiu na LF ztratila zrak. Oba rodiče se s touto skutečností nikdy nevyrovnali a trvale ji utajovali.

*1) Třídy byly umístěny v prostorách Opatrovny a MŠ pro nevidomé děti v Brně