MACH, Emil

* 1907

† 1994

První profesionální přepisovač hudebnin do braillské hudební notace.

Byl odloženým dítětem neznámých rodičů. Vychován byl u neznámých pěstounů. Protože trpěl silnou slabozrakostí a měl poruchu řeči a mírně postižené dolní končetiny, byl ve svých 8 letech umístěn do tehdejšího Deylova ústavu slepců v Praze. Zde získal neúplné základní vzdělání a věnoval se hudbě.

V té době se pociťoval nedostatek braillských hudebnin, které byly ke studiu hudby nezbytné. Žáci si vzájemně vypomáhali, ale jejich amatérské přepisy měly hodně chyb. Protože Mach mohl se silnými brýlemi číst, začal se již jako školák soustavně věnovat přepisování běžných černotiskových hudebnin do braillské hudební notace.

Po opuštění ústavu se přepisování not věnoval trvale. V r. 1945 otevřel spolek ČST své oddělení pro přepisování hudebnin. Prvním zaměstnancem se stal Kolmann, ale po krátkém čase nastoupil Emil Mach již jako známý v oboru. Oddělení přepisování hudebnin potom převzaly následné organizace nevidomých (ÚJI, SčSI a SI). Později se stalo oddělením Slepecké tiskárny a knihovny v Praze. E. Mach zde pracoval až do odchodu do důchodu. Poslední léta svého života strávil v pražském zaopatřovacím ústavu Palata.

E. Mach založil a vedl dechový soubor nevidomých hudebníků a duo foukacích harmonik. Pro ně zkonstruoval speciální foukací harmoniky (jednu v celotónovém a jednu v chromatickém ladění). Vyrobil mu je hořovický podnik pro výrobu hudebních nástrojů. Pro hru na oba hudební nástroje napsal školu. Velmi rád se zabýval hlavolamy, které rovněž sám vytvářel. Zkonstruoval rovněž speciální počitadlo, které ovládalo základní početní úkony přes desítky. Vyrobil je J. Lyzoň.1

*1) Je uloženo v depozitáři odd. DTI TMB. V knižních fondech slepecké knihovny tohoto oddělení se nachází i braillsky tištěný manuál