MANETH, František

Košikářský mistr.

Narodil se v Brně jako těžce slabozraký syn rovněž zrakově postiženého otce Jana Manetha, který pobyl v Brněnském ústavu pro nevidomé děti (1880–1881) z neznámých důvodů jen jeden rok. Jeho syn František byl jako těžce slabozraký přijat do stejného ústavu v r. 1901.

Vynikal v matematice a manuální zručnosti. Zabýval se luštěním a tvorbou hlavolamů, platil za nejlepšího šachistu. Po ukončení neúplného základního vzdělání1 se vyučil košikářskému řemeslu. Rozhodl se, že si pro své řemeslo zvýší kvalifikaci a odchází proto do vyhlášené košikářské školy v Morkovicích. Za krátkou dobu po vykonání mistrovských zkoušek a předepsané praxi byl na přání ředitele A. Špičky znovu přijat do téhož ústavu v Brně, ale již jako mistr a vedoucí košikářské dílny.

Svým učňům rozuměl, dovedl vždy najít právě tu přiměřenou metodu se kterou docílil nejlepších výsledků. Byl nejlepším, ale kvůli diferenciaci Československých ústavů pro nevidomé děti také posledním košikářským mistrem. V dílně se vyráběly nejen žádané zemědělské koše, nýbrž i jemné zboží z bílého a loupaného proutí, fibru, rákosu i jiného materiálu. Se svými učni se mistr Maneth setkával i mimo dílnu, nejvíce pro hru v šachy. Učni ho měli rádi a nikdy s nimi neměl ani ty nejmenší kázeňské problémy. Nikdo z nich by mu nechtěl způsobit nepříjemnosti.

*1) Brněnský ústav, jakož i jiná podobná zařízení, měl pouze čtyři nebo pět tříd obecné školy, které žáci podle svých schopností a doby příchodu do ústavu absolvovali během pěti až devíti či deseti let