NOVOZÁMSKÝ, František

* 3. 12. 1903

† 19. 6. 1994

Český učitel, později dobrovolný činovník v české kultuře nevidomých.

Narodil se jako syn domkáře a cukrovarského dělníka ve Velešovicích. Maturoval na učitelském ústavu v Brně r. 1922. Vyučoval ve školách vyškovského okresu (Podbřežice, Rychtářov, Kojátky, Bučovice, Pozořice). Během této doby externě studoval na přírodovědecké fakultě. Získal kvalifikaci vyučovat v měšťanských školách. V rámci své učitelské činnosti považoval za samozřejmé, že vykonával kulturní činnost, jako např. v divadelních souborech; byl cvičitelem na Všesokolský slet, knihovníkem obecní knihovny, a dokonce sbormistrem pěveckého sboru.

V r. 1939 přešel do měšťanské školy v Brně. Jeho život vážně poznamenala německá fašistická okupace. Byl nasazený na žňové práce, kde utrpěl úraz, po němž ztratil zrak. Nová životní situace ho natolik zaskočila, že celý rok nečinně trpěl. Pozvolna začal pečovat o své dvě děti a domácnost. V r. 1945 vstoupil do Podpůrného spolku samostatných slepců. Naučil se Braillovu písmu, stal se kulturním referentem ZO nevidomých v Brně. Pořádal přednášky, hudební besídky, společné vycházky. Po vzniku ZK organizoval společný poslech, vedl kurz němčiny aj. Po jiných funkcích netoužil. Aktivně působil až do svého vysokého stáří.

Je spolu s autorem tohoto pojednání zakladatelem historicky prvního klubu nevidomých v Československu, který zahájil svou činnost počátkem šedesátých let 20. století v Brně bez pomoci SI. Provoz klubu byl finančně zajištěný Národním výborem města Brna jako klub důchodců. Rozvinul v něm dosud neobvyklou a rozsáhlou zájmovou a kulturní činnost pro nevidomé členy. Ideově politické akce Novozámský neorganizoval. Bylo to unikátní zařízení, kde se nevidomí a slabozrací mohli scházet a připravovat vlastní akce. Zde vznikala přátelství, rozvinula se přednášková i hudební činnost. Nevidomí se mohli scházet za vlastní zábavou i poučením. Byl prvním instruktorem výuky Braillova bodového písma pro později osleplé a vedl kurz němčiny.

Do posledních dnů svého života se vzdělával četbou, za svou těžce nemocnou manželku se staral o domácnost. Vždy pečlivý a neústupný proti snahám o znehodnocování kulturního zaměření klubu, který tuto tradici plně nevyužívá. V r. 2003 byl klub zrušen a nahrazen jinou zájmovou činností.