PIGNIER

* 1785

† 1874

ředitel Národního ústavu pro mladé slepce v Paříži.

Narodil se v Paříži. Vystudoval lékařství. V roce 1821 byl povolán za ředitele Ústavu pro nevidomé v Paříži. Podařilo se mu ústav zvelebit. I hudbě věnoval patřičnou pozornost. Hudební oddělení povýšil na středoškolskou úroveň. V reliéfním písmu byla vydána učebnice harmonie a hry na varhany. V r. 1836 zavedl ladění klavírů, na kterém si zvláště zakládal.

Otázka nejvhodnějšího písma pro nevidomé žáky nebyla dosud vyřešena. Pignier zpočátku podporoval zavedení písma svého předchůdce, ale byl zastáncem jakékoliv soustavy bodového písma. Dokument o korespondenci Barbiera s Pignierem a Braillem se nalézá v Braillově muzeu v Coupvray.

Podle některých pramenů se pokusil zavést Braillovo bodové písmo, ale spíše jako pozoruhodnost, a to zase jen pro psaní, především však not. Snad vyzval Brailla, aby přepsal do svého písma dějiny Francie.

Podporoval hudební vzdělávání nevidomých s cílem jejich životního uplatnění, zavedl přípravu k povolání varhaník a ladič klavírů.

Nejschopnějším absolventům ústavu doporučoval, aby zde zůstali vyučovat. Šlo to tak daleko, že vyučovali takřka jenom nevidomí učitelé, což rozhodně nepřispívalo k výchově v nejširším slova smyslu.

Každý nevidomý byl povinen vyučit se více řemeslům. V r. 1836 získali dva chovanci za své objevy patenty. Není však známo, které to byly.

Přesto se stále častěji ozývá kritika, že věnuje největší pozornost manuální výchově. Tato kritika ho deptala, protože byl přesvědčený, že právě tyto dovednosti nejvíce přispívají k samostatnému životu nevidomého. Ze strany chovanců měl ale podporu a vděčnost.

Napsal dva spisy: Notices biographiques sur trois prophesseurs et ancienseléves de l’Institution des jenues–aveugles de Paris a dále Essai historique sur l’Institution des Jeunes–abeugles de pari.