PICHT, Oskar

* 27. 5. 1871

† 15. 8. 1945

Učitel v Ústavu pro nevidomé děti v Berlíně-Steglitz, později ředitel ústavu v Bromberku a konečně v Berlíně-Steglitz. Konstruktér několika typů psacího stroje Braillovým bodovým písmem, propagátor vzdělávání nevidomých a organizátor jejich společenského života.

Narodil se v Pasewalku jako syn pekaře. Jelikož toto řemeslo mělo v rodině dlouholetou tradici, předpokládalo se, že i Oskar bude pekařem. Brzy se však projevilo jeho mimořádné intelektuální nadání, a proto po dokončení povinné školní docházky odchází na učitelský seminář. Po jeho absolvování (1891) působil jako učitel nejdříve v Marienthalu a od r. 1894 v pomořanském Bahnu.

V r. 1897 vstupuje do kurzu, pořádaného vedením ústavu pro nevidomé ve Steglitz u Berlína, pořádaného pro přípravu učitelů, kteří se hodlají věnovat výchově a vzdělávání nevidomých. Během dvou let vnikl do problematiky natolik, že kurz absolvoval s tvůrčími záměry přispět k rozvoji přesnosti, rychlosti i kvalitě psaní Braillovým bodovým písmem s možností současné kontroly psaného textu, což dosavadní pomůcky neumožňovaly.

V r. 1899 nastupuje do steglitzkého ústavu jako učitel. Byla mu svěřena péče o rozsáhlou ústavní knihovnu. Stará se o soustavné rozšiřování jejích fondů. Technika opisování tradičním způsobem byla velmi nesnadná. Psaní na pražské tabulce vyžadovalo značnou námahu. Použití jiných pomůcek bylo ještě náročnější. Od začátku se proto Picht zabývá zdokonalováním svého psacího stroje, který zkonstruoval již v době dokončení speciálního kurzu (1899).1

O. Picht byl iniciátorem natočení prvního filmu o životě a práci nevidomých. Později začal také využívat rozhlas, který se začal rozvíjet, k přednáškám o výchově nevidomých.

V r. 1912 odchází do Ústavu pro nevidomé v Bromberku jako ředitel. V r. 1920 byl nucený území dnešního Polska opustit. Ještě tentýž rok je jmenován ředitelem ústavu ve Steglitz, který vedl 13 let. Po nástupu fašismu v Německu byl v r. 1933 dán z tzv. úsporných důvodů do penze. Prožil potom druhou světovou válku v ústraní. V muzeu jeho rodného městečka jsou vystaveny dva typy jeho stroje včetně pomůcky pro dorozumívání s hluchoslepými.2

Již v r. 1899 „spatřil světlo světa“ první skutečný Pichtův psací stroj pro Braillovo písmo s dosud neobvyklým řešením. Byl konstruován pro psaní oběma rukama.3 Patentovat si jej nechal až v r. 1901. Následovalo potom dalších devět patentů, jejichž předmětem byly stroje pro stenotypisty i pro psaní běžnou latinkou.

Zvláště zajímavou byla novinka z r. 1916. Mechanickou sílu nahradil elektromagnety. Ve dvacátých letech učinil pokus vyrobit perforováním pásku papíru automatické psaní.

Napodobil perforovaný papír používaný u tzv. flašinetů. Tyto elektrické stroje měla údajně vyrábět firma Haake. V r. 1926 se vyrobilo několik psacích strojů, které bylo možné mechanicky propojit k pořizování kopií. Posledním typem psacího stroje (1932), který Picht zkonstruoval, byl typ pro psaní osmibodovým německým zkratkopisem.

V r. 1907 byla na výstavě psacích strojů v Benátkách udělena Pichtovi zlatá medaile. V r. 1918 byl vyznamenán Záslužným křížem za péči o válečné slepce.

Picht nebyl jediným vynálezcem. Pomineme-li amerického Halla, byli to další, z jejichž strojů se žádný v Evropě nerozšířil. Byly to stroje jako např. rakouský Nowak, Herzberg, v Holandsku tzv. hultigraph, stroj Engelmannův, Dussandův, Vaughanův, Pascalův, Uzakiho, Staisbyův, Českého konstruktéra Rokose aj.

O. Picht si byl vědom významu dějin slepeckého hnutí. Když se stal v r. 1920 ředitelem Ústavu pro nevidomé děti, nastal i další rozmach při ústavu fungujícího slepeckého muzea.

Pichtovo jméno se denně na školách pro nevidomé skloňuje ve všech pádech v souvislosti s dosud nejužívanější pomůckou, která zprostředkovává nevidomým vzdělání. Oskar Picht se zapsal jako jeden z nejvýznamnějších tyflotechniků. Jeho psací stroj byl donedávna nepostradatelnou učební pomůckou a provázel studenty i ostatní nevidomé po celý život. V současné době se stále více uplatňují elektronická zařízení, z nich některá využívají podobné klávesnice jako má Pichtův stroj, u jiných lze používat běžnou počítačovou klávesnici.

První výrobky mechanických Pichtových psacích strojů zhotovila berlínská firma Ruppert. Od r. 1901 vyráběla stroje firma Richard Schuff. V r. 1902 provedl mechanik Vernicke úpravu pro tovární výrobu u firmy Edelmann, která později vytvořila fúzi s firmou Herde a Wendt. V r. 1931 získává právo prodeje Otto Vierling v Drážďanech. Jeho firmu po druhé světové válce převzal německý Svaz nevidomých. Po r. 1945 vyráběl Pichtovy psací stroje také Svaz nevidomých v Marburku. Po roce 1993 začala vyrábět tyto stroje i česká firma Spektra. Na Slovensku je vyráběn typ Tatrapoint. Dnes již nelze zjistit všechny výrobce.

*1) V ruské literatuře se můžeme dočíst, že snad psací stroj pro psaní Braillovým písmem vynalezl ještě před Pichtem petrohradský tyflopedagog A. N. Robako. Uvádí se, že Picht jeho konstrukci okopíroval. Takové tvrzení nebylo jinde nalezeno

*2) Pichtovy psací stroje jsou ve sbírkových fondech slepeckých muzeí v Berlíně, DTI TMB, Hannoveru, Moskvě a Vídni

*3) Teprve v pozdější době se objevily typy pro psaní pravou rukou (v případech zkřížené laterality i pro levou ruku)