PŘÍBORSKÝ, Jan

* 3. 2. 1947

Český organizátor péče o nevidomé a jejich kulturu.

Narodil se ve Šternberku. Od dětství trpěl silnou slabozrakostí, která se v jinošství změnila na úplnou slepotu. Povinné vzdělání získal v ZŠ pro slabozraké v Litovli, odkud přešel na odborné učiliště pro zrakově postižené v Praze, kde se vyučil čalouníkem. Toto povolání však pro prašnost prostředí mohl vykonávat jen po krátkou dobu. ZŠ v J. Příborském nerozeznala perspektivního člověka, neumožnila mu středoškolské vzdělání. On však svou usilovnou činorodostí docílil svého místa v péči o nevidomé i tak.

Po absolvování kurzu pro telefonní manipulanty u J. Šedivého začal vykonávat práci spojovatele na podnikových telefonních ústřednách.

Již od dětství jevil schopnosti vyšších rozumových činností, ale podstatnější pro něho bylo založení rodiny. Přesto se vzdělával četbou i jinými prostředky. Vysokou úroveň svého intelektu prokazoval v příspěvcích do časopisu Zora i do místního tisku.

Vždy se věnoval práci ve společenských organizacích nevidomých a esperantu. Velká životní příležitost se naskytla, když ČUNS začala realizovat profesionální projekt služeb nevidomým, tzv. Tyfloservis. Ač zpočátku nebyl jejím členem, ujal se iniciativy v Olomouci a stal se vedoucím jeho oblastního ambulantního střediska. Byla to velká příležitost pro realizaci jeho dosavadních snah. V krátké době bylo toto středisko nejlepší v celé České republice. Vydávalo bulletin Majáček. Z důvodu vážné nemoci se činnosti vzdal. Po několika letech, kdy se zotavoval, se opět vrací k činorodé práci ve prospěch nevidomých, nejdříve v rámci střediska integračních aktivit SONS. V r. 2000 byl pověřen vedením jedné z krajských o.p.s. typu TyfloCentrum, kde zastává funkci ředitele.

Dalším ojedinělým činem bylo založení prodejního střediska speciálních slepeckých pomůcek. V této době na počátku devadesátých let se síť prodejen rozpadla. Výrobcům se nevyplatilo vyrábět jednotlivé kusy. Bylo především zásluhou J. Příborského, že situaci zachytil již v počátcích a založil olomouckou prodejnu, kterou přivedl na nejlepší úroveň ze všech. Z dalších opatření to bylo prosazení a realizace orientačních signálů pro nevidomé jako jsou zvukové a hlasové majáčky, reliéfní pásy na ulici, na nádraží aj. Péči o nevidomé se snažil realizovat skutečnými činy a nikoliv nářky nad imaginární ztrátou sociálních opatření, ke kterým nedošlo.

V r. 1993 vytvořil novou metodiku čtení a psaní Braillova písma pro dospělé nevidomé čtenáře. Jejím využitím byl sestaven nový slabikář a čítanka Braillova písma pro později osleplé osoby. Používají se dosud.

H.B.