SALINAS, Francisco

* 1. 3. 1513

† 13. 1. 1590

Patří do skupiny tří zakladatelů španělské hudební renesance.

V předmluvě svého teoretického díla vypravuje, že jeho zrak byl od nejútlejšího dětství ohrožený mlékem nemocné kojné a že ve věku deseti let oslepl úplně. Jeho otec, který byl dvořanem krále Karla, poskytl svému synovi důkladné vzdělání nejen hudební, ale také ve starých jazycích.

Stal se varhaníkem u biskupa v Campostelle. Když byl biskup povýšen na kardinála, vzal Salinase s sebou do říma. Salinas zde vstoupil do duchovního stavu a stal se opatem v Rocca Scalegna v neapolském království. Byl zde varhaníkem neapolského krále, vévody z Alby.

V římě si získal neobyčejnou autoritu svým spisem Musicorum libri septem (Sedmero hudebních knih) psaných v hexametrech. Platil zde za největšího znalce antické hudby. Byl zván jako rozhodčí k hudebně teoretickým sporům.

V r. 1565 se vrací do Španělska a stává se profesorem na univerzitě v Salamance, kde přednášel teorii Benátčana G. Zarlina, jehož názory se staly základy moderní hudební teorie.

Salinas nebyl pouze teoretikem, ale také významným skladatelem vokální a varhanní hudby.