ŠČERBINA, Alexandr Mojsejevič

* 1874

Zakladatel ruské tyflopedagogiky.

Narodil se jako syn gymnazijního profesora. Ve dvou letech spadl do jámy s nehašeným vápnem a oslepl. Navštěvoval běžnou školu ve svém bydlišti. Otec se mu hodně věnoval a naučil ho číst reliéfní latinku. Písmena mu vystřihoval z papíru a chlapec z nich skládal slova a věty. O nějakém písmu pro nevidomé v rodině nevěděli. Početní úkoly počítal pomocí kovových číslic. Otec mu zhotovoval i zeměpisné mapy a plánky z různých materiálů nalepovaných na papír.

Výsledkem této obětavé práce bylo přijetí chlapce na gymnázium, kde maturoval v r. 1898. Projevil mimořádné nadání pro cizí jazyky. Naučil se německy, francouzsky, latinsky a řecky.

V r. 1905 dokončil studia na Kyjevské univerzitě rigorózní prací o Kantově filozofii. To už znal Braillovo písmo a pravidelně je používal.

Jeho profesor ho vzal s sebou do Moskvy, kde se Ščerbina stal soukromým docentem. V letech 1919–1928 pracoval jako řádný profesor Moskevské univerzity. Zabýval se péčí o osleplé vojáky a přípravou učitelů nevidomých.

Již v roce 1903 uveřejnil svou první stať Slepci si zaslouží vaší pozornosti. V r. 1917 byly publikovány jeho práce O společném vyučování slepých a vidomých a Potřeby slepých. Velkou pozornost získala jeho práce Slepý muzikant V. J. Korolenko (1916). Kniha se stala mimořádně populární.

Za nejdůležitější akci pokládal výzkum pomocí dotazníků, které poslal mnoha nevidomým osobám. Podařilo se mu shromáždit na 1660 odpovědí. Výsledky však již nestačil zpracovat. Na základě této akce byly v Charkově i jinde otevřeny dílny pro slepé vojáky.

V r. 1918 zavedl na katedře univerzity v Jekatěrinoslavi obor defektologie. Později i v Prilukách a na pedagogickém institutu v Poltavě. Do rámce defektologie zařadil i nový obor tyflologii, který v SSSR byl obecnější vědeckou disciplínou než tyflopedie.

Po celý život zastával myšlenku o rovnoprávnosti nevidomých. Tu podporoval jejich vzděláváním a výchovou. Pro výchovu a vzdělávání nevidomých dětí prosazoval společné vzdělávání s vidomými spolužáky ve školách v místě bydliště. Takové opatření chápal jako koedukační.