ŠOLTÉS, Ján

* 6. 9. 1903

† 26. 12. 1986

Významný slovenský tyfloped.

Narodil se ve Spišské Nové Vsi. MěŠ absolvoval v rodném městě.

Po jednom roce nastupuje jako učitel do Ústavu pro nevidomé v Levoči. V r. 1925 vykonal v Brně odbornou zkoušku, kterou získal způsobilost vyučovat ve školách pro nevidomé. V r. 1930 je vyslán na studijní cestu do Jugoslávie, kde se setkal s Ramadanovićem. Tam vykonal zkoušku pro vyučování ve zvláštních školách. Poté se rozjel sbírat zkušenosti do ústavů v Brně, Praze, Vídni a Budapešti.

V r. 1937 zastupoval za nemocného ředitele A. Fryce. Později byl jmenován ředitelem ústavu. Pro své politické přesvědčení musel v příštím školním roce z funkce odstoupit. Ústav v období Slovenského štátu vedl přivolaný Maďar József Sísz (změnil si jméno na Slatinský).

Mimo vyučovací úvazek se Šoltés věnoval redakci časopisu Slovenský slepec. Spolu s kolegou J. Vrablem usiloval o zřízení slepecké tiskárny v Levoči. Tuto akci začali v r. 1942. Během jednoho roku se podařilo zakoupit sázecí stroj pro Brailllovo písmo. Ten však až do r. 1947 musel ležet ladem. Nebylo v jejich silách docílit schválení provozu nové tiskárny.

V r. 1945 je znovu povolán k řízení ústavu. Mimo státní ústav v Levoči byl pověřen vedením soukromého řemeslného ústavu, který byl do Levoče v r. 1922 přeložen z Prešova. Nyní má konečně možnost realizovat své plány.

Jako výraz poznání, že je třeba žáky diferencovat podle jejich zrakových předpokladů, v roce 1947 zakládá třídy pro slabozraké, které byly v r. 1953 přeloženy do Liptovského Jána. Využívání každého zbytku zraku považuje Šoltés za nezbytné. Na tuto skutečnost je třeba upozornit zvlášť, protože v ostatních československých ústavech tomu bylo naopak. V roce 1958 zakládá MŠ i zvláštní třídy pro nevidomé.

V r. 1961 byla otevřena ZŠ pro slabozraké v Bratislavě. J. Šoltés je jmenován jejím prvním ředitelem. V této funkci působil deset let.

Svou práci miloval a měl k ní tvůrčí vztah. Bez jeho spoluúčasti nebylo možné představit si tvorbu učebních plánů ani učebních osnov pro obě školy. Odpovídaly konkrétním slovenským podmínkám, jelikož vycházely z praxe učitele, který je akceptoval.

Hluboce si uvědomoval, že je třeba připravovat nastupující generaci tyflopedů. Přednášel na pedagogickém institutu, vedl speciální semináře aj. Zvláště aktivně vystoupil na prvním poválečném setkání československých tyflopedů v Levoči (1947). Tuto tendenci uplatňoval i jako člen slovenské Společnosti pro speciální a léčebnou pedagogiku, ve které pracoval do posledních chvil svého života.

Externě vyučoval na katedře speciální a léčebné pedagogiky Pedagogické fakulty UK v Trnavě. Velkou aktivitu vyvíjel v rámci Společnosti pro špeciálnu a liečebnú pedagogiku ve funkci sekretáře.

Vždy se přiklonil na tu stranu, která prosazovala realizaci nových myšlenek. Zvláštní pozornost věnoval i výměnným žákovským koncertům se školou v Brně. Celou svou energií usiloval o co nejužší kontakty pracovníků slovenských a českých škol.

Byl spoluautorem a recenzentem několika učebnic pro nevidomé i pro slabozraké žáky.

Jeho publikační činnost není vzhledem k jeho významné úloze ve slovenské tyflopedii rozsáhlá. Je to na dvě desítky příspěvků do odborných časopisů a několik článků propagačních. Zabývá se v nich aktuálními otázkami reálné současnosti. Hlavní svou úlohu cítil ve škole.

Snad jedinou jeho větší písemnou prací bylo pedagogické čtení na téma Výchova slepcov v domove, ve které se zabývá úlohou internátu a jeho vlivem na rozvoj osobnosti nevidomého dítěte.

Ján Šoltés byl velkou osobností slovenské tyflopedie. Obdržel několik vysokých vyznamenání. Zůstal však vždy skromný, přátelský a ochotný diskutovat o názorech jiných odborníků.