VLASÁKOVÁ, Alena

* 29. 5. 1948

Vynikající česká klavírní pedagožka a pianistka.

Narodila se v Brně v rodině se širokým uměleckým zázemím (balet, literatura, hudební a výtvarné umění). Již v útlém dětském věku projevovala zájem o hudbu, zpívala a hrála na klavír. Ve dvou letech oslepla a po několika operacích se objevil malý zbytek zraku na jednom oku. I tento zbytek se pozvolna zhoršoval. Do školy nastoupila ve svém bydlišti. Strávila zde čtyři roky.

LŠU začala navštěvovat v r. 1955. Zrak se však dívence i nadále pozvolna ztrácel. Učitelé LŠU v Brně-Židenicích si nevěděli rady s talentovaným a spontánně muzicírujícím děvčátkem s dalekohlednými brýlemi. Rada slabozrakého učitele J. Smýkala, aby se skladbám učilo zpaměti, se všem jevila jako mimořádně náročná. Ale dařilo se nečekaně lehce. V hudební nauce při psaní not nebyly při používání dalekohledných brýlí větší problémy. Přesto byla její klavírní výuka po prvním roce docházky vzhledem ke zrakové vadě ukončena.

Zrak se jí nadále ztrácel, bylo třeba zasáhnout. Maminka se nechala přesvědčit, aby svou nadanou dceru přihlásila do ZŠ pro nevidomé a slabozraké žáky v Brně. Ve třídě pro slabozraké žáky však nepobyla dlouho. Byla přeřazena do třídy pro nevidomé. Ve sborovém zpěvu a po čase i ve hře na klavír byla žákyní nevidomého učitele Rudolfa Krchňáka. Ve své píli neustávala, a tak brzy patřila mezi nejlepší, s perspektivou studia na konzervatoři. S úspěchem vykonala přijímací zkoušky na SHŠI pro zrakově postiženou mládež v Praze. Navštěvovala ji v letech 1963–1968. I zde patřila k nejlepším studentům. Hru na klavír studovala u Jaromíra Kříže. Jako druhý nástroj vystudovala hru na flétnu. Po maturitě přestoupila na Brněnskou konzervatoř do třídy Inessy Janíčkové. Absolvovala v r. 1969. Ve studiu klavírní hry pokračovala na JAMU v Brně pod vedením vynikajícího českého pianisty prof. dr. Otakara Vondrovice. Absolvovala s vyznamenáním. Její absolventský koncert přinesl mimořádný ohlas obecenstva i odborného hudebního tisku.

V pravidelné sólové koncertní činnosti i v klavírním duu s Evou Krámskou pokračovala až do roku 1998. Vystupovala u nás i v zahraničí, spolupracovala s Českým rozhlasem i televizí, kde vznikl např. dokument o její umělecké práci, nazvaný Jak vychází slunce. Četné kritiky jejích koncertů přinesly velmi pochvalná hodnocení.

V roce 1968 nastoupila na základě úspěšného konkurzu jako učitelka do LŠU Jaroslava Kvapila v Brně, kde její žáci za krátkou dobu vynikali úspěchy v celostátních i mezinárodních klavírních soutěžích. řadu let zde vykonávala funkci vedoucí klavírního oddělení a přednášela na mnoha pedagogických seminářích o nových metodách pedagogické práce. Stala se posléze ústřední lektorkou přednášející o nejprogresivnějších směrech klavírní pedagogiky při zavádění nové koncepce výuky hry na klavír u nás a v r. 1981 vystoupila na semináři pro klavírní pedagogy v pražském Rudolfinu, kde byla její práce přijata s bouřlivým nadšením.

Od roku 1968 se soustavně věnovala výuce předškolních dětí. Spolu se svým prvním manželem, Polákem Andrzejem Andraszewskim, který vyučoval v téže škole, vystupovala na četných klavírních koncertech. Po absolvování JAMU v Brně se její pedagogická práce rozšířila o externí působení na téže škole při výuce vyučovacího předmětu Klavírní praxe. Věnovala se posluchačům kompozice, zpěvu, hry na akordeon, housle a violu.

V té době získali její žáci na LŠU mnohá ocenění v soutěžích: první i další ceny v ústředním kole celostátní klavírní soutěže, řadu diplomů na několika ročnících soutěže Virtuosi per musica di pianoforte v Ústí nad Labem, kde jí porota mnohokrát udělila diplom za mimořádně úspěšnou přípravu žáka, a Diplom pro nejúspěšnějšího československého hudebního pedagoga.

Na základě úspěchu v konkurzu na místo učitele hry na klavír nastoupila v r. 1982 na konzervatoř v Pardubicích, kde působila v následujících deseti letech také jako pedagožka metodiky, vyučovatelské praxe a dějin a literatury klavíru. V té době se podílela na vypracování učebních osnov pro výuku metodiky klavírní hry. Její žáci dosáhli opět významných úspěchů na klavírních soutěžích a byli přijímáni ke studiu na vysokých školách.

Sólovou koncertní činnost začala kombinovat s vystupováním v klavírním duu, které sklidilo mimořádný ohlas např. na Přehlídce českého koncertního umění ve Smetanově síni v Praze.

Po sňatku s Josefem Vlasákem (1983) se přestěhovala z Pardubic do Prahy. V roce 1984 se jí narodila dcera Hana. V koncertní ani pedagogické činnosti však neustala. I svůj odborný rozhled si prohlubovala na několika mistrovských kurzech a zahraničních stážích. Úspěšně pracovala jako lektorka při kurzu nevidomých a slabozrakých učitelů hudby v r. 1987, a později ještě několikrát vedla pedagogické semináře studentů Deylovy konzervatoře v Praze. Zasedala v porotách Mezinárodní interpretační soutěže nevidomých a slabozrakých hudebníků v Mariánských Lázních, v Praze atd.

Hudebně pedagogická činnost se stala její doménou. Od r. 1990 vyučuje jako interní pedagožka na JAMU v Brně, i na AMU v Praze. Je docentkou klavírní hry a vyučuje též klavírní metodiku, pedagogický seminář a vyučovatelskou praxi. Její studenti klavírní hry jsou laureáty řady mezinárodních klavírních soutěží (Jan Jirský, Martina Merunková, Ondřej Hubáček) a z jejích dlouholetých žáků se stali renomovaní koncertní umělci i klavírní pedagogové vysokých škol a konzervatoří, či přední učitelé v základních uměleckých školách. Vede Metodické centrum JAMU, v němž se konají kurzy postgraduálního studia učitelů ZUŠ, konzervatoří i vysokých škol. Vyučuje rovněž v obdobném Metodickém centru na AMU.

Je autorkou několika projektů pro zkvalitnění vyučování hře na klavír. Věnuje se i zahraničním studentům, kteří přijíždějí na stáže do její klavírní třídy.

Zasedala v mezinárodních porotách klavírních soutěží: na Mezinárodním festivalu mladých pianistů v Polsku, Piano Košice, Vicenza, Vídeň, Lonigo, Kyjev atd., v naší zemi soutěže konzervatoří, soutěže ZUŠ, Prague junior note, Virtuosi per musica di pianoforte. Výsledky své práce publikuje v odborném tisku i v knižní podobě. Jsou to především tři práce, které se vesměs zabývají metodikou vyučování hře na klavír: Komplexní estetická výchova klavíristů; Počáteční vyučování klavírní hry; Klavírní pedagogika I. – elementární stádium (vysokoškolské skriptum). Obsahově nejzávažnější publikací je Klavírní pedagogika – první kroky na cestě ke klavírnímu umění (2003).

A. Vlasáková měla vždy vztah k hudební pedagogice a s nadšením se podělila o své zkušenosti na seminářích u nás, ale i v Rakousku, Itálii, Polsku, Německu, Velké Británii, Ukrajině a na Slovensku. Vyučuje na mezinárodních interpretačních kurzech v Itálii, v Rakousku, v Polsku a na Ukrajině. V ČR např. na mistrovských kurzech Prague Summer Academy na AMU či na kurzech Audaces fortuna iuvat.

Dostalo se jí několika významných ocenění, z nichž uveďme alespoň ministrem školství udělenou medaili prvního stupně za pedagogiku v roce 2000.