BŮŽEK, František

* 2. 11. 1922

† 20. 4. 1997

Český tyfloped.

Narodil se ve Vimperku. Po dokončení základního vzdělání absolvoval učitelský ústav v Příbrami. Pokračoval ve studiu na PF UK obory tělesná výchova, zeměpis. Kvalifikoval se zkouškou odbornosti pro učitele českého jazyka, zeměpisu, tělesné výchovy, německého jazyka, pro vyučování ve školách pro nevidomé a slabozraké.

Průběžně působil v letech 1942–1946 v okrese Klatovy a Sokolov, 1946–1952 ve Škole pro nevidomé Deylova a hradčanského ústavu v Praze, 1952–1962 v gymnáziu v Praze na Korunní ul., 1962–1983 v ZŠ pro slabozraké a gymnáziu pro mládež s vadami zraku v Praze.

Ve spolupráci s lékaři se věnoval rehabilitaci válečných slepců. Vypracoval metodiku pro vyučování tělesné výchově ve školách pro žáky s vadami zraku. Tuto tematiku přednášel také na katedře speciální pedagogiky PF UK v Praze jako externí učitel. Vypracoval vhodné sportovní činnosti pro slabozraké s ohledem k jejich druhu zrakové vady.

Je autorem tělovýchovných cvičení pro sportovní hry nevidomé a slabozraké mládeže. Zavedl cvičení s náčiním. Při jejich organizaci, náplni i průběhu byl mimořádně aktivní. Vedl skupiny nevidomých sportovců i do zahraničí. V oblasti tělesné výchovy nevidomých a slabozrakých žáků vykonal velký kus práce a také v úpravě tělesné výchovy ze specifického hlediska. V organizačním výboru měl velkou autoritu. Vtiskl jí ten význam, o který usiloval již J. W. Klein.

Po odchodu do důchodu spolupracoval na seminářích a kurzech rekondice a reedukace později osleplých. V mimoškolní činnosti zastával funkci trenéra a ústředního instruktora.

Publikační činnost: řada metodických článků v časopise Otázky defektologie, dále v časopisech Atletika, kde byl členem redakční rady. Z rozsáhlejších prací to jsou: Abeceda cvičitele – Atletika (jako spoluautor) (1975); K činnosti zájmových kroužků (1984); Atletika (učební texty) (1990).

V mimoškolní činnosti si zaslouží zmínku jeho spolupráce s časopisem Zora, kde vedl rubriku Zacvičte si s námi. Spolupracoval s Československým rozhlasem na ranních tělocvičných čtvrthodinkách. V období důchodu vedl zeměpisnou přílohu časopisu Zora. Měla vynikající úroveň. Později bylo její vydávání z nedostatku finančních prostředků zastaveno.

Za svou činnost v oboru školství i mimo něj obdržel několik vyznamenání.