JANKO, Ľudevít

* 21. 6. 1931

† 28. 8. 1997

Slovenský hudební pedagog a hudební skladatel.

Je jediným nevidomým slovenským hudebním skladatelem, jehož skladby vycházejí na gramofonových deskách i tiskem. Ve slovenské populární hudbě je skutečnou osobností. Jeho písně zpívají přední slovenští zpěváci populární hudby.

Narodil se v Komárně v chudé rodině. Záhy ztratil oba rodiče. Od dětství byl nevidomý, jako dvouletý ztratil zrak po zápalu mozkových blan. Školu navštěvoval v Ústavu pro nevidomé v Budapešti. Zde získal i základy hudebního vzdělání.

Po válce odešel do Levoče vyučit se kartáčníkem. Po hudbě toužil neustále, zvláště po zvuku houslí. Při každé příležitosti vyhledal klavír a hrál, co ho napadlo. Věnoval se hře na klavír a účinkoval v mandolínovém souboru. Přihlásil se na pedagogické oddělení Střední hudební školy pro nevidomé v Praze, ale levočští učitelé ho ke studiu nedoporučili. Ke zkoušce se však přihlásil a přijímacího řízení se zúčastnil. I přes záporný postoj levočských učitelů byl na základě výsledků zkoušky přijat.

V r. 1949 dostal pozvání ke studiu. Byl sám, neměl již rodiče. Vděčně vzpomíná na prof. Hejdu, který nelitoval sobot a nedělí, aby se mu plně věnoval. Učil se hře na klavír a housle. V r. 1955 získal v soutěži druhé místo. To bylo velikým povzbuzením.

Po absolutoriu nastoupil jako učitel do LŠU v Bratislavě. Měl vždy vynikající hudebně pedagogické výsledky. Věnoval se rovněž veřejnému vystupování hrou na housle. Oženil se se svou kolegyní ze školy. Stala se mu oddanou pomocnicí. Je také zapisovatelkou jeho skladeb.

O svých skladatelských začátcích Janko píše: „Po krátkém čase jsem poznal, že pro některé technické problémy hry na housle nejsou etudy. Pokoušel jsem se složit si je sám. Později jsem je napsal i pro jiné hudební nástroje. Vydavatelství o ně nemělo zájem, a to mne odradilo.“

Přijal nabídky amatérských skupin, pro které skladby aranžoval. Později se touto činností zabýval i pro profesionální skupiny. Začal psát vlastní taneční skladby. Jeho skladby se začaly obecenstvu líbit, vysílat v rozhlase i nahrávat na gramofonové desky.

Následně se opět vrátil k tvorbě instruktivní literatury. Jsou to např.: Tri klavírne skladbičky, Téma s variacemi pre zobcovú flautu s klavírom, Invencia, Fugetta, Skica pro akordeonový soubor, a dalších mnoho příležitostných skladbiček.

Pracoval rovněž jako dobrovolný funkcionář ve SI. Založil hudební soubor. Rád se ujal vedení zvukového časopisu Interval vycházejícího na magnetofonových páscích, který aktuálně informoval nevidomé a slabozraké učitele hudby.