JERNIGAN, Kenneth

* 13. 11. 1926

† 11. 10. 1998

Prezident americké Národní federace nevidomých, tvůrce techniky orientace v prostoru s dlouhou bílou holí.

Narodil se a vyrůstal na farmě ve státě Tennessee. Základní a střední vzdělání získal ve škole pro nevidomé žáky v Nashvillu. Po maturitě si zařídil výrobnu a obchod s jednoduchým nábytkem v městečku Beech Grove. V r. 1945 byl přijat na univerzitu v Cookevillu. Studoval sociální vědy. Studium absolvoval s vyznamenáním v r. 1948. Magisterská a doktorandská studia v oboru anglický jazyk a literatura dokončil na Peabodyově koleji v Nashvillu. Zde se aktivně účastnil studentského života. Byl stálým dopisovatelem univerzitních novin, založil vlastní literární časopis, stal se členem spisovatelského klubu. V r. 1949 obdržel výroční cenu kapitána Charlese W. Browna, kterou tehdy udělovala vynikajícím nevidomým studentům Americká nadace pro nevidomé.

Po studiích působil Jernigan po 4 roky jako učitel angličtiny ve škole pro nevidomé žáky v Tennessee. Aktivně se zapojil do činnosti tamější odbočky NFB. V r. 1950 byl zvolen jejím viceprezidentem a v r. 1951 prezidentem. Ve své funkci organizoval výroční Valné shromáždění, které se v r. 1952 konalo v Nashvillu. V organizování výročních Valných shromáždění federace se natolik osvědčil, že mu bylo svěřováno až do jeho smrti. V r. 1952 byl poprvé zvolen do celofederální výkonné rady federace.

V r. 1953 začal pracovat ve výcvikovém středisku prostorové orientace v Oaklandu v Kalifornii. V teorii i v praxi orientování se v prostoru bez účasti zraku doporučoval opřít se o Psychologické aspekty.

Z doby jeho působení v Oaklandu se datuje legendární výcvikový program chůze nevidomých s dlouhou bílou holí.

V letech 1958–1978 pracoval K. Jernigan jako ředitel Úřadu pro rehabilitaci nevidomých osob státu Iowa. Zodpovídal za řízení pobytového rehabilitačního střediska, za domácí vzdělávání a domácí zaměstnávání, za knihovny pro nevidomé a tělesně postižené čtenáře. V návaznosti na tyto úkoly byly vypracovány plány na zřízení tyflopedicky zaměřeného Národního výzkumného a školicího ústavu.

V r. 1960 udělila federace Jerniganovi Cenu Newela Perryho za vynikající úspěchy při organizování služeb pro nevidomé. V r. 1968 mu udělil veřejnou pochvalu prezident Spojených států amerických. Další ocenění z rukou prezidenta Bushe obdržel Jernigan v r. 1990.

V letech 1968–1986 byl K. Jernigan prezidentem Národní federace. Následujícím prezidentem Národní federace nevidomých se stal Mark Maurer.

Jernigan byl bezesporu vůdčím duchem nevidomých Ameriky. Byl průkopníkem na poli rehabilitace osobnosti nevidomého člověka, energicky prosazoval vzdělávání nevidomých dětí, neúnavně obhajoval rozhodující roli gramotnosti v Braillově písmu. Tak bylo v r. 1990 zřízeno Mezinárodní středisko Braillova písma a technických pomůcek pro nevidomé. Vznikl program Noviny po telefonu.

Energicky prosazoval myšlenku, že nevidomý člověk má právo stát se integrální součástí společnosti. K tomuto cíli zaměřoval i programy federace v oblasti sociální, vzdělávací a rehabilitační.

Život a dílo dr. Jernigana je názorným příkladem trvalé platnosti základních idejí federace. Uměl vždy přesně formulovat jak celkovou strategii, tak ty nejjemnější jednotlivosti postupu v konkrétních kauzách, v nichž se federace kdy angažovala. Tyflopsychologické a tyflosociální názory popisoval jednak ve svých časopiseckých článcích, ale především je důsledně uplatňoval ve svých řídících funkcích.

Ve své bohaté publicistice se Kenneth Jernigan dotkl téměř všech aspektů života nevidomých lidí – spory o smysluplnosti vodicích psů počínaje a pozitivní diskriminací konče. Jedním z jeho nejvýznamnějších pojednání je o tom, kdo jsme a kde je naše místo v běhu světa.

R.V.