BACZKO, Ludwig Adolf von

* 8. 6. 1756

† 27. 3. 1823

Vynikající německý historik, ředitel Ústavu pro nevidomé v Královci (Königsbergu).

Narodil se v Lul. Otec byl rodem Maďar. Rodina důstojníka se často stěhovala. Konečně déle pobyla v Královci. Zde Baczko dosáhl základního vzdělání. Dále studoval na gymnáziu i univerzitě.

Od narození silně kulhal. Později se těžce poranil tak, že pravé rameno a ruka mu zůstaly bezvládné. Ve dvanácti letech začíná navíc ztrácet zrak. V 21 letech po prodělaných neštovicích oslepl úplně. I přes toto vícečetné těžké zdravotní postižení si našel zdravou partnerku, s níž se oženil a prožíval šťastné manželství. Měli šest dětí. Díky otcově majetku neměla jeho rodina hmotné starosti. Baczko byl velmi společenský, byl všeobecně oblíbený a v tomto smyslu měl i úspěchy.

Stal se učitelem dějepisu na Rytířské akademii a později profesorem na Vojenské akademii v Královci, kde se těšil velké vážnosti. Jeho přijetí do tak vysoké funkce je jedním z důkazů o pozvolna se měnícím společenském vztahu k nevidomým lidem.

Baczko se zasloužil o založení Ústavu pro nevidomé děti v Královci nejen proklamativně, nýbrž postavil se do čela celé akce. Inspiroval ho sám V. Haüy, když se zde zastavil na své cestě do Petrohradu. Politická situace byla velice nejistá, nebylo možné se spolehnout na to, že se v této době postaví nová budova, a tak finanční prostředky, které byly získány sbírkami, byly rozdány potřebným slepcům. V r. 1816 se potom ústav podařilo otevřít. Baczko se stal jeho ředitelem.

Napsal: Dějiny Pruska (1792); Příručka dějin Pruska (1802). Pro pedagogy má význam spis O sobě samém a o podobně postižených přátelích (1807). Dále to jsou Dějiny francouzské revoluce (1818); Poetické pokusy slepce (1824); Historie mého života – vyšlo rok po jeho smrti. M. T. Paradisová na jeho libreto, Rinaldino a Alcina aneb Ostrov pokušení, napsala operu, kterou se představila v Praze.