REINER, Josef

* 29. 7. 1918

† 29. 8. 1990

Univerzitní profesor.

Narodil se ve Veselí nad Moravou. Byl vyučený drogistou. Po příchodu německých nacistů v r. 1939 se i se svými bratry pokusil uprchnout z protektorátu. Se svým mladším bratrem se dostal do Lotyšska, kde vstoupili do místní domobrany. Později spolu přešli do Rudé armády. V bitvě o Moskvu jeho bratr padl, on sám byl těžce raněn. Po uzdravení se přihlásil do Svobodovy brigády v Buzuluku. S touto armádou postupoval a při osvobozování Ostravy po těžkém zranění přišel o zrak a částečně i o sluch.

Nastal mír a bylo třeba, aby uvažoval o své budoucnosti. Po uzdravení se rozhodl, že i jako nevidomý se bude věnovat sebevzdělávání. V externím studiu na gymnáziu vykonal maturitu. Ihned se nechal zapsat ke studiu na Vysoké škole politicko-sociální v Praze. Po rigorózních zkouškách získal titul doktora.

Po mnoho let potom působil na katedře společenských věd Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, kde byl docentem a konečně v r. 1979 byl jmenován řádným profesorem marxismu–leninismu.

Jeho bohatá publikační činnost byla spojená jednak s odbornou kvalifikací na historické události v druhé světové válce, a také s jeho funkcemi v SI. Ve SI působil jako funkcionář ústředních orgánů. Mnoho let vedl tzv. vysokoškolskou komisi. Pomáhala nevidomým vysokoškolským studentům překonávat náročné podmínky studia zapůjčováním magnetofonů, nahráváním studijní literatury na magnetofonové pásky aj. Byl členem komise kulturní a vzdělávací, která měla na starosti ideově politický růst členstva v oblasti marxismu–leninismu. V této souvislosti uveřejňoval v časopise Zora množství článků, které byly vedeny snahou vykládat historické události z úzkého ideově politického stanoviska. Napsal skriptum Zrakově postižený vysokoškolák a jeho uplatnění (1973).

Vydal dvě publikace: Tanková brigáda a Politická činnost v pozemní armádě na západě a její úloha v národní a demokratické revoluci.

Za své působení ve Svobodově armádě, v období druhé světové války, byl po zásluze oceněn mnoha nejvyššími českými i zahraničními vysokými vyznamenáními. Jedním z těchto ocenění bylo i jeho jmenování vysokoškolským profesorem, zatím jediným z českých nevidomých vysokoškolských učitelů. Jeho životní osudy zpracoval Zd. Kožnar v knize nazvané Muž proti tmě.

Josef Reiner byl i přes své ideově politicky jednostranně vyhraněné názory zajímavá osobnost, u které je třeba obdivovat trvalou snahu o sebevzdělávání a úsilí o vybudování systému vysokoškolského studia nevidomých. Úplná ztráta zraku a těžká nedoslýchavost ho nezdrtily, ale přivedly k jinému životnímu zaměření.

Politicky byl vlastně osamocený. Zůstalo však po něm kus historie vysokoškolského vzdělávání nevidomých a slabozrakých, které se v poslední době rozvíjí bez povinného studia marxismu–leninismu, což by ho jistě mrzelo, ale určitě by podporoval současné podmínky, za kterých mohou těžce zrakově postižení studovat.