REINWALDOVÁ, Eva

* 19. 3. 1939

Telefonistka, sportovkyně, povídkářka, redaktorka českého časopisu pro nevidomé ženy Ema.

Narodila se v Ostravě jako těžce slabozraká. Otce němečtí nacisté umučili v koncentračním táboře. Zůstalo po něm pět dětí. Po válce prožívala rodina otřesné chvíle, když hrozilo, že děti budou ze sociálních důvodů matce odňaty.

Jak malý je Evin zbytek zraku se zjistilo až po nástupu do školy. Nastalo zdlouhavé léčení očí a částečně i podvýživy. Přes všechny potíže absolvovala ZŠ se slušným výsledkem.

Jejím prvním zaměstnáním byla paradoxně práce v technické knihovně jednoho závodu v Ostravě. I přes tento veliký omyl jí zaměstnání přineslo mnoho užitečného. Naučila se psát na psacím stroji a vykonávala různé pochůzky.

Po šesti letech absolvovala kurz pro NS telefonisty u Josefa Šedivého v Šumperku a nastoupila u téhož podniku jako telefonní manipulantka. Při této práci našla i chvíle k dalšímu sebevzdělávání, které bohatě využívala.

Sport byl jejím velkým koníčkem od dětství. Věnovala se bruslení i baletu. Ze zdravotních důvodů však tyto zájmy musela opustit.

V r. 1959 vstoupila do SI, kde se věnovala kulturní činnosti a plavání. Ze zahraničních soutěží v plavání to byl Berlín, Varšava, Saint-Étienne aj., odkud neodjela bez medailí. Z Francie to byla zlatá, stříbrná i bronzová. Zkoušela to i s lyžováním.

Ve volném čase se snaží něco napsat. Nejčastěji to byly příběhy jejích nevidomých přátel. Tak si z Tachovské renety odvezla druhou cenu, z literární soutěže nadace Herberty Masarykové Cenu Jana Masaryka. Její povídky vyšly ve třech sbornících. Od r. 1960 se stala dopisovatelkou časopisu Nevidomá hospodyně, který vycházel jako příloha časopisu Zora.

Jako dopisovatelka časopisu Zora se zúčastňovala setkávání dopisovatelů. Tam se seznámila s dosavadní redaktorkou přílohy časopisu Zora Nevidomá hospodyně Emou Rabanovou. Pro svůj vysoký věk nabídla převzetí redakce E. Reinwaldové, která přijala v r. 1979. Když E. Rabanová zemřela, nazvali tento časopis na počest její dlouholeté redaktorky jejím jménem Ema.1

E. Reinwaldová pracovala v Ústřední komisi žen SI, kde se později stala její předsedkyní. Komise řešila specifické problémy nevidomých žen (speciální domácí pomůcky, vhodnost běžných pomůcek, odívání, možnosti upotřebení běžných šicích i kuchyňských potřeb nevidomými hospodyňkami aj.).

V rámci činnosti této komise byla i u vzniku prvních kurzů sebeobsluhy. Vypracovávala úsek odívání, údržba oděvů, úklid v domácnosti aj.

*1) Viz POLLANDOVÁ-RABANOVÁ, Ema